Scénář Robert Bloch
Režie James Goldstone
Hudba Fred Steiner

Hvězdné datum 2712.4: Xenoarcheolog na vzdálené planetě odkryl pozůstatky prastaré civilizace a dostal možnost splnit si jeden z odvěkých lidských snů. Přílet Enterprise ho však brzy přivede k poznání, že to nebylo zadarmo - že jeho splněný sen je spíše noční můra a že věci, které objevil, měly snad raději zůstat skryty navěky.

---

---

 Snad z každé epizody Star Treku si moderní tvůrci čas od času něco vypůjčí. Zlí jazykové tvrdí, že veškerá moderní televizní sci-fi tvorba po roce 1970 je jen remixem Star Treku. Ať je to jak chce, právě tato epizoda patří k těm bezkonkurenčně nejvykrádanějším: její motiv jsme mohli snadno rozeznat v celé řadě epizod současných seriálů, mezi nimiž doslova září seriál Sliders (česky vysíláno jako Cesta do neznáma). Tvůrci Sliders se nerozpakovali vzít si jednoduše celý scénář What are little girls made of? a začlenit ho takřka beze změny do svého příběhového rámce.

 Tento příběh je drama člověka, který přestal být člověkem, aniž si to uvědomil - a patří k nejlepším dílům Star Treku. Zásluhu na tom má především autor a scénárista Robert Bloch, známý spisovatel sci-fi a horroru (Psycho).
Bloch byl dlouholetým vášnivým milovníkem příběhů H.P. Lovecrafta a odráží se to do jisté míry i v této epizodě: "Starší" (the Old Ones), které Ruk zmiňuje coby své tvůrce, jsou v Lovecraftově tvorbě prastará stvoření s nadlidskou mocí. Rovněž zvláštní dveře, které se vyskytují v Korbyho jeskynním komplexu, odpovídají Lovecraftově popisu staveb Starších.

 Starého androida Ruka ztělesnil Ted Cassidy, představitel populárního majordoma Lurche z klasického seriálu Addamsova rodina (bylo možno shlédnout i u nás) a jeho animovaného pokračování. Cassidy se opravdu se svou fyzickou stavbou na roli mimozemského androida hodil dokonale a podává v ní minimálně stejně dobrý herecký výkon, jako svého času v roli Lurche.

Hvězdné datum 2712.4: Enterprise přilétá na planetu Exo III, dávno mrtvý svět, kde před pěti lety zmizel doktor Roger Korby, slavný průzkumník a xenoarcheolog, známý jako "Pasteur archeologické medicíny" - a co čert nechtěl, také snoubenec sestry Christiny Chapel. Třebaže po Korbym už bezvýsledně pátralo několik výprav, Christina se nevzdala naděje a dokonce opustila kariéru bioložky, aby se připojila k posádce Enterprise a měla tak možnost po Korbym pátrat sama.
K pátrání však tentokrát nedojde - Enterprise je sama kontaktována rádiem z povrchu Exo III. Hlásí se... nikdo jiný než Roger Korby. Ohlašuje učinění objevů zásadní důležitosti, načež žádá, aby Kirk přišel dolů sám a seznámil se s nimi. Když zjistí, že na palubě je jeho snoubenka, nadšeně svolí k tomu, aby se transportovala na povrch i ona. Kirk na osamělou výpravu přistoupí; konec konců, muž, který tu žádost klade, není nikdo jiný než slavný doktor Korby, geniální vědec a čestný muž s respektem ke všemu živému.

Když se přenesou dolů na planetu, ke vchodu do jeskyní, v nichž Korby našel svůj domov, nikdo zde na ně nečeká. Kirk zavolá dolů dvoučlenný bezpečnostní tým jako pojistku, jednoho bezpečáka - Rayburna - nechá u vchodu a s druhým - Mathewsem - se spolu s Christinou vydá do hlubin jeskynního komplexu. Kirk a Christina konečně na někoho narazí - naproti jim přišel Brown, Korbyho asistent z expedice. Radost ze shledání je však zkalena tím, že Mathews, který se zdržel vzadu, se za podivných okolností zřítil na dno "bezednéquot; propasti. Snad by o tom mohl něco vědět ten vysoký, vážně se tvářící cizinec, který tiše zmizel za rohem - ale nikdo si ho nevšiml. Brown na Mathewsovu smrt reaguje podivně chladně, jako by se ho to ani netýkalo.
Kirk se komunikátorem spojí s Rayburnem, čekajícím u vchodu. Sdělí mu, co se stalo Mathewsovi a dohodne se s ním na pravidelném hlášení stavu polohy. Stejně dobře by ale mohl mluvit do kusu šutru - za Rayburnem se totiž vzápětí po skončení rozhovoru vynoří onen podivný, vážně se tvářící cizinec a svou mocnou paží přidrží nebohého bezpečáka pod krkem na dobu nezbytně nutnou k tomu, aby jeho životní projevy nevratně klesly na nulu.
Brown zatím vede Kirka a Christinu jeskyněmi a líčí jim význam Korbyho objevu. Když dorazí do jakéhosi zabydleného podzemního komplexu, setkají se zde s půvabnou dívkou jménem Andrea, o níž Christina vůbec netušila, že je členkou Korbyho expedice. Že by Korby před svou snoubenkou choval nejaké tajnosti?

Vzápětí do místnosti vstoupí i sám Roger Korby. Je rád, že svou snoubenku vidí. A Kirk je pro změnu rád, že Korbyho našel živého a zdravého. Netuší však ještě, že se tak trochu mýlí. Když se komunikátorem chce spojit s lodí, Korby mu to zakáže a jeho asistent Brown podloží tento zákaz namířenou zbraní. Korby prý nechce, aby se něco dostalo ven dřív, než Kirkovi předvede všechny své objevy. Kirk však využije Andreu jako živý štít a skryje se za stůl. Rozkáže Brownovi, aby zahodil zbraň; poté vystřelí a Browna zasáhne. Ten se zhroutí na zem a zůstane ležet - mrtvý. Pokud ovšem předtím vůbec mohl být živý - v místě zásahu je totiž jeho trup roztaven a trčí z něj trosky elektronických součástek. Doktor Brown je... či spíše byl... android.
Zdálo by se, že Kirk má teď vše pod kontrolou. Toto zdání však bleskově vyvrátí příchod onoho mohutného cizince, který zabil oba bezpečáky. Kirk je zneškodněn dřív, než si stačí uvědomit, co se děje.

Na Enterprise dorazí zpráva od kapitána Kirka: kontakt s doktorem Korbym navázán, návrat se očekává do osmačtyřiceti hodin. Vzorky a nálezy doktora Korbyho vyžadují pečlivé zabalení.
Nikdo z Enterprise však netuší, že do komunikátoru nemluví kapitán Kirk. Mluví do něj ten vysoký cizinec, který je také android a jmenuje se Ruk - a mluví Kirkovým hlasem!
Korby Kirkovi vysvětlí, co vlastně objevil: původní obyvatelé této planety, známí jako Starší, tu po sobě zanechali dokonale fungující androidy a technologii na jejich výrobu. Ruk je jedním z původních androidů, zatímco Browna a Andreu si Korby vyrobil sám. Jsou to všechno dokonalé stroje, zcela postrádající lidské emoce. Korby žádá dvacet čtyři hodin na objasnění svých plánů a přesvědčení Kirka. Kirk využije Korbyho vysvětlování a malým trikem přiměje doktora, aby do mysli Ruka zakódoval příkaz respektovat příkazy své snoubenky Christiny.
Kirk je přesvědčen, že Korby se zbláznil - pokouší se mu vzdorovat, ale je zpacifikován Rukem. Je dopraven do hlubin podzemního komplexu, kde Korby pomocí složitého zařízení vytvoří Kirkův androidní duplikát - tak přesvědčivý, že ani Christina nepozná rozdíl, dokud se jí android nepředstaví.
Tohoto falešného Kirka vyšle Korby na Enterprise, aby připravil půdu pro chystaný plán: cílem je najít malou, odlehlou planetu s vhodnými surovinami, kde by bylo možno nenápadně vyrábět nové androidy v dostatečném rozsahu. Nebohý doktor ale netuší, že Kirkovi se při kopírování myšlenkových vzorců podařilo soustředit síly a kopírovaný vzorec zdeformovat: falešný Kirk tedy Spockovi na nevinnou otázku nevybíravě odsekne, aby si hleděl svého a nechal si své "míšenecké vměšování". Díky tomu Vulkanec pojme jisté velmi opodstatněné podezření a začne proto chystat výsadek na planetu.

Korby mezitím odhalí pravému Kirkovi svůj tajný plán: má v úmyslu vytvořit pro každého člověka takový duplikát a přepsat do něj kompletně celé vědomí zduplikovaného jedince. Tím vlastně každý člověk dostane nesmrtelné tělo... a jako zvláštní prémie budou z jeho vědomí odprogramovány záporné vlastnosti: nenávist, lakota, zkorumpovatelnost. Jak skvělý dar pro celou Galaxii! Kirk ovšem správně tuší, že odprogramováním záporného by to nemuselo skončit: stejně snadno lze odprogramovat lásku, cit, něžnost, soucit - proto se rezolutně odmítá na takovém plánu jakkoliv podílet. Když se mu naskytne příležitost, utáhne Korbyho kolem krku smyčku z provazu a vezme ho jako rukojmí. Potom postrčí Korbyho do Rukova náručí a zatímco mohutný android odmotává smyčku z hrdla svého pána, Kirk zmizí v hloubi chodeb.
Ruk se vydá Kirka pronásledovat, aby ho zabil - podle programu je totiž jeho primárním úkolem chránit zájmy Korbyho. Jenže Christina stačí Rukovi ještě na poslední chvíli přikázat, aby Kirka nezabíjel. Ruk tak, ke Kirkovu nemalému překvapení, kapitánovi dokonce zachrání život, když ho vytáhne z okraje propasti (kam ho předtím v sebeobraně sám postrčil, ale to je detail :)).
Když se Kirk znovu ocitne v rukou doktora Korbyho, nezahálí - namísto toho se pokusí vnést zmatky do programování Andrey, která mu přinesla jídlo. Políbí ji, ale androidka se brání s tím, že pro Kirka nebyla naprogramována. Když Andrea odejde, Kirk se dá do řeči s Rukem (který, zdá se, není úplně spokojen s tím, že byl nucen zachránit Kirkův život) a odhalí děsivou skutečnost: Starší nevymřeli. Byli vybiti - svými stroji. Když zjistili, že stvořili své androidy příliš dokonalé, zalekli se a začali je vypínat, jenomže androidi si to nedali líbit, překonali své programování a vzbouřili se. To potvrzuje, že tato mechanická stvoření mají pud sebezáchovy, který je nadřazený programování! Kirk toho využije a podsune Rukovi myšlenku, na kterou by android se svými programově omezenými možnostmi myšlení sám nepřišel: že Korby je stejný jako Starší a stejně jako oni, i on přivede androidy do neštěstí. Ve skutečnosti s tím už začal: přivedl do jeskyní návštěvníky zvenku, kteří vnesli zmatek do dosud poklidné existence. Ano, Korby je nebezpečím! Ruk oponuje, že ho Korby naprogramoval tak, aby mu nemohl ublížit. Kirk se tím ale nedá přesvědčit: Starší přece taky své stroje naprogramovali a přesto jimi byli vyhlazeni! Ruk souhlasí a zdá se, že je touto možností dokonce nadšený: právě zjistil (či spíše znovu si vzpomněl), že nutnost přežití je nadřazena naprogramování. Kdo ví, jak toto poznání dokáže využít.
Brzy to zjistíme: do místnosti právě vstupuje sám Roger Korby a chystá se Rukovi něco rozkázat. Ten ho však obviní ze zrady a zaútočí na něj. Korbymu nezbývá jiná možnost, než Ruka usmrtit phaserem. Tak to by tedy byla Rukova nevydařená vzpoura. Kirk se však příležitosti nevzdává: v příštím nestřeženém okamžiku se vrhne na Korbyho sám a začne se s ním rvát o phaser. Během rvačky se Korbymu přivře ruka do zavírajících se dveří. Když se mu ji podaří vyprostit, Kirk i Christina strnou v němém úžasu: servaný kus pokožky odkryl elektronické a mechanické součástky. I Korby je android!

Korby vysvětluje, co se vlastně stalo: když před lety našel tento jeskynní komplex, byl polomrtvý, s nohama omrzlýma na kost. Našel Ruka a duplikační stroj a rozhodl se ho využít. Vyrobil si nové tělo, nesmrtelné tělo, ale uvnitř je to stále on, starý dobrý Roger Korby... nebo se o tom alespoň zoufale snaží přesvědčit Christinu i kapitána Kirka.
Vtom spustí poplašný systém - hlásí, že někdo pronikl do podzemí. Korby přes interkom vyšle Andreu s phaserem, aby se o vetřelce postarala. Andrea to vyplní na výbornou: v domění, že je to sám uprchlý Kirk, bez mrknutí oka zabije Kirkův duplikát, který se právě vracel zpět ke svému pánovi.
To je potvrzení, které Kirk potřeboval: ne, Korby není Korbym o nic víc, než jsou jeho androidi lidmi. Nejen že ztratil respekt k životu - navíc zabíjí bez soucitu dokonce i své soukmenovce androidy, kteří podle něj mají být dokonalými nástupci člověka. V čem jsou tedy dokonalí? V tom, že se umějí dokonaleji zabíjet, nebo snad v tom, že při usmrcení nezasviní koberec? Co vlastně zbylo z doktora Rogera Korbyho, když teď jeho mysl obývá schránku bez citů? Je z něj vůbec víc než soubor vzpomínek, nahraných v počítači?
Zoufalý Korby, uvězněný v androidním těle a redukovaný na kus software, si konečně uvědomuje celou hrůzu toho, co se z něj stalo. Andrea, ve které se Kirkovi předtím úspěšně podařilo vyvolat docela slušný zmatek, chce Korbyho bránit. Marně nyní bojuje s nikdy nepoznaným pocitem, který by se dal snad klasifikovat jako primitivní forma lásky. Pokusí se ho políbit. Ale Korby je přesvědčen, že Andrea nemůže milovat, protože není člověk - a uvědomí si, že ani on už není člověk. Neví už, co vlastně je. Ale odpověď na tuto otázku je na dosah ruky - stačí stisknout spoušť phaseru. Udělá to tedy a jediným výstřelem se i s Andreou na místě vypaří.
V tom momentě přichází konečně Spock, který šel ve stopách falešného Kirka. Přichází pozdě, samozřejmě, ale na tom už teď nesejde. V jeskyních není už žádné nebezpečí, kromě toho, které by si tam člověk přinesl s sebou.
Všichni se vrátí na loď. Christina se rozhodne dál cestovat s Enterprise a vykonávat na ní práci zdravotní sestry - tak trochu na památku svého soubence Rogera Korbyho, velikána vědy a skvělého muže, který na Exo III zahynul před pěti lety.

Spock: "Určitě poznáváte jeho hlas?"
Chapel: "Byl jste někdy zasnouben, pane Spocku?"

Brown: "Je mrtvý, ujišťuji vás. Pojďte, doktor Korby vás čeká."

Brown: "Tys byla jeho studentkou, Christine. Jistě jsi ho velmi často slyšela říkat, že svoboda pohybu a výběru vytvořila lidského ducha. Kultura na Exo III jeho teorie potvrdila: Když obyvatelé planety vyměnili světlo za temnotu, nahradili tak svobodu mechanizovanou společností. Doktoru Korbymu se podařilo odhalit základy této kultury, které, jakmile se dostanou z těchto jeskyní, obrátí celý vesmír naruby."

Kirk: "Kde je druhý člen mého týmu?"
Korby: "Ruk je zabil oba. Ale ujišťuji vás, že v rozporu s mým přáním."

Korby: "Christine, musíš si uvědomit, že android je jako počítač. Dělá jen to, co naprogramuji. Jako zkušený vědec musíš přece pochopit, že..."
Chapel: "...po mechanickém doktoru braunovi nebude mechanická gejša o nic složitější?"

Korby: "Vyber si, Christine - který je tvůj kapitán?"

Android Kirk: "Hleďte si svého, pane Spocku. Mám pokrk vašeho míšeneckého vměšování."

Chapel: "Chm. Nemám hlad. Ale vy byste měl něco sníst."
Android Kirk: "Androidi nejedí, slečno Chapelová."
Korby: "Má i váš smysl pro humor!"
Kirk: "Jeden rozdíl mezi námi je. Já mám hlad."
Android Kirk: "Ten rozdíl je tvojí slabostí, kapitáne."
Kirk: "Jídlo je radostí, kterou bohužel nikdy nepoznáš."
Android Kirk: "Možná. Ale nikdy nebudu hladovět."

Korby: "Kdybych v pokusu pokračoval, mohl bych přemístit vaše samotné vědomí do těla androida. Vaši duši, chcete-li. Kohokoliv. Jako androidi by lidé získali prakticky nesmrtelnost. Chápete vůbec, co lidstvu nabízím?"
Kirk: "Naprogramování. Jiné slovo, ale stejně staré sliby jako Čingischán, Julius Caesar, Hitler, Ferris nebo Maltuvis."
Korby: "Copak nechápete, že člověk jako android může být přeprogramován k lepšímu? Dokážete si představit, jak by se náš život změnil, kdybychom se zbavili lakoty a nenávisti?"
Kirk: "Stejnětak může být odstraněna láska, něha, city, to je druhá strana mince."

Andrea: "Ne... nejsem naprogramována... pro vás."

Kirk: "Pověz, co se stalo Starším, Ruku?"
Ruk: "Je to už dávno."
Kirk: "A je možné, že postavili své stroje až moc dobře? A ty pak, zvyklé na svůj pořádek a logiku, byly zklamány těmi nelogickými emocionálními tvory?"
Ruk: "Ano. Byli takoví, ti co nás vyrobili. Začali se nás bát. Začali nás vypínat."
Kirk: "A není to právě Korby, kdo je pro vás teď úplně stejným nebezpečím? My lidé máme spoustu emocí, které logika neumí vysvětlit."
Ruk: "Ano. Ano, už je to tak dlouho, že jsem zapomněl. Ti Starší, kteří nás vyrobili, byli takoví. Ano, je to stále v mé paměti. Bylo nezbytné je zničit. Jste nestálí. Nemůžete být programováni. Jste podřadní."

Ruk: "Korby mě naprogramoval, nemohu mu ublížit."
Kirk: "Starší tě taky naprogramovali a přece je bylo možné zničit!"
Ruk: "Ano! To byla ta rovnice! Existence... přežití... musí zničit programování."
Kirk: "To je ono, Ruku! Logika! Nemůžeš chránit někoho, kdo se tě snaží zničit."

Kirk: "Zabila androida, Korby. Stejně jako vy Ruka. Tohle je ten váš svět? Bezchybné bytosti, které se zabíjejí? Není to přesně to, co na lidech tak nenávidíte - zabíjení, jako když zhasneš světlo?"

Chapel: "Copak nechápeš, Rogere? Vše, co jsi udělal, dokazuje, že to už nejsi ty."

Spock: "Kde je doktor Korby?"
Kirk: "Doktor Korby tu nikdy nebyl."