Scénář Sinai Bar-David (známý též jako Shimon Wincelberg)
Režie Vincent McEveety
Hudba Alexander Courage

Hvězdné datum 2715.1: Enterprise přivezla zásoby na pokrokovou vězeňskou kolonii Tantalus a při přebírání vědeckého materiálu na její palubu pronikne uprchlý vězeň, žádající o azyl. Co se odehrává na vězeňské kolonii? Jaké je tajemství nového psychoterapeutického projektu? A kdo je ve skutečnosti onen tajemný uprchlík?

---

---

 Tvůrci si v této psychiatricky laděné epizodě pustili fantasii na špacír a vymýšleli si asociace, kde jen mohli: Kirk poznal Helen Noel na vánoční oslavě, přičemž "Noel" je slovo původem z francouzštiny, označující vánoční svátky či vánoční koledu. Vězeňská kolonie Tantalus se jmenuje podle postavy z řeckých bájí, která byla nucena snášet nekonečná muka. Chovankyně Lethé, která si nevzpomíná na svou minulost, se zase jmenuje podle mytologické řeky zapomění.

 Původní verze scénáře předpokládala výslech Van Geldera pomocí hypnotizačního přístroje. Spockova metoda "splynutí myslí", které se v této epizodě objevuje poprvé, byla vymyšlena teprve dodatečně.

 Vnější pohled na kolonii Tantalus je poněkud upravenou verzí lithiové rafinerie Delta Vega z dílu Where no man has gone before. Těžko říct, k čemu asi na Tantalu slouží ony nádrže - snad se v nich skladují materiály potřebné pro provoz kolonie. Není ostatně vyloučeno, že kolonie Tantalus byla vybudována ze stanice téhož typu, jako je Delta Vega.

 To, že Federace se společensky nepřizpůsobivými lidmi (postaru řečeno zločinci) zachází jako s duševně nemocnými, nám něco říká o jejím společenském zřízení: buďto ve světě Star Treku zločiny páchají už jen blázni, protože všichni ostatní jsou dokonale duševně vyrovnaní a po materiální i duševní stránce zabezpečení... a nebo jsou šmahem všichni nonkonformisté (či alespoň ti, kteří nemají odvahu uspořádat vlastní kolonizační výpravu po vzoru Eliase Sandovala z This side of paradise) označeni za blázny a uklizeni do vězeňských kolonií. Je tedy svět Star Treku příjemnou utopií, nebo se pod slupkou zářivé budoucnosti skrývá temný svět, jehož blahobyt je vykoupen vymytými mozky odpůrců realizace onoho velkolepého snu? Pravdu se stěží dozvíme. Konec konců, možná by se nám ani nelíbila.

 V původním scénáři se počítalo s použitím postavy Janice Rand - teprve při následných úpravách byla nahrazena postavou Helen Noel. Tvůrci zřejmě nechtěli Kirka ve vztahu k Janice postavit do natolik kritické situace; něco jiného je předhodit kapitánovi epizodní ženu z jeho minulosti, ale Janice byla během prvních epizod prakticky jednou z hlavních postav. Kdosi správně odhadl, že vztah k ní by omezil Kirkovy možnosti navazování vztahů a svým způsobem nevyhnutelně změnil i kapitána samého.

 Morgan Woodward (Van Gelder) v této epizodě bezesporu exceluje jak po výrazové, tak po hlasové stránce. Je to zásluha období stráveného operním výcvikem, během nějž se naučil dostat svůj hlas i obličej dokonale pod kontrolu.

 Jak se Adams se svými sadistickými sklony dostal k vedení celé nápravné kolonie Tantalus? Mohl snad zfalšovat psychologické testy? Teoreticky by to pro člověka s jeho vzděláním mělo být celkem snadné.

Hvězdné datum 2715.1: Enterprise přiváží zásoby a materiály na vězeňskou kolonii Tantalus 5. První pokus přenést zásilku dolů se nezdaří, protože obsluha transportéru zapomněla předtím požádat kolonii o sklopení štítu a bezpečnostní jištění zabrání přenosu. Teprve kolemjdoucí kapitán Kirk mladého technika náležitě vypeskuje a vysvětlí mu, co je vlastně špatně. Zásilka se v pořádku dostane dolů a Enterprise vezme na palubu bednu s materiály pro stockholmský institut vězeňství. Nic nebrání tomu vydat se na další cestu. Kirk by se samozřejmě moc rád setkal s ředitelem kolonie, doktorem Adamsem, kterého obdivuje za pokroky, kterých se mu podařilo dosáhnout na poli vězeňství - ale Enterprise má naspěch, další úkol nepočká.
Když kapitán odejde z transportní místnosti, vyjde najevo, že ne vše je úplně v pořádku: z právě přenesené bedny vyleze muž se šíleným výrazem ve tváři a transportního operátora dobře mířenou ranou složí. Netrvá mu dlouho převléct se do operátorova oblečení, pak vyrazí ven z místnosti a ztratí se kdesi v chodbách. Na Enterprise je uprchlý vězeň!

Enterprise už je na cestě za svým dalším cílem, když se ohlásí kolonie Tantalus: nemohou prý najít jednoho z vězňů. Je potenciálně násilnický a nebezpečný. Podle všeho uprchl zřejmě tak, že se ukryl v bedně, určené pro stockholmský institut. Kirk ihned vyhlásí poplach.
Uprchlík se mezitím střetne s jedním z mužem z ostrahy a vezme mu phaser. Pak vyrazí rovnou na můstek, kde se s namířeným phaserem - k nemalému překvapení všech - představí jako Van Gelder a požádá o azyl! Chová se zmateně a vytřeštěně a odmítá vydat zbraň, dokud mu kapitán neslíbí, že ho nevrátí na Tantalus.
Kirk samozřejmě odmítá vyjednávat pod hrozbou zbraně a Spock Van Geldera složí vulkanským nervovým stiskem, jakmile se k tomu naskytne první šance. Kirk potom vydá rozkaz dopravit zajatce na ošetřovnu a nechá obrátit loď zpět k Tantalu.

McCoy určí, že vězeň je skutečně v silně abnormálním stavu mysli, ale nedokáže u něj odhalit žádnou schizofrenii ani jinou duševní chorobu. Říká nesmysly, zapomíná co už řekl a říká něco jiného. Kirk se raději nechce věcí zabývat a rozhodne se, že vězně vydá na Tantalus, kde se o něj určitě dokáží postarat líp. To však dovede polobezvědomého Van Geldera doslova k zuřivosti a začne Kirkovi nadávat. Pak z posledních sil opakuje své jméno a označí se nejprve za ředitele kolonie Tantalus, poté za jakéhosi asistenta. Je na něm vidět, že by rád řekl i víc, ale zdá se, že si jednoduše nedokáže nic vybavit. Vzpomíná si jen, že mu nějak vymazali nebo upravili mysl. Následné vyhledání v databázi potvrdí, že Simon Van Gelder je skutečně asistentem doktora Adamse, který byl na kolonii Tantalus 5 přidělen před šesti měsíci.
Doktor Adams identitu vězně nezastírá a tvrdí, že si onen stav Van Gelder přivodil sám, když na sobě zkoušel experimentální léčebné postupy. Kirk tomu věří, ale McCoyovi se to nezdá - na celé věci je cosi podivného. Kirk tedy nakonec souhlasí s tím, že v kolonii provede vyšetřování. McCoy mu celou věc osladí tím, že mu jako asistenta pošle doktorku Helen Noel, psychiatričku se specializací na duševní rehabilitaci. Čirou náhodou se s ní Kirk kdysi setkal při vánoční oslavě - a podle všeho nezůstalo jen u setkání.

Doktor Adams je už na první pohled sympatický, přátelský muž a setkání s ním je pro Kirka skutečně velkým zážitkem. Kirkovi a Helen představí starší ženu jménem Lethé - úspěšně vyléčenou vězeňkyni, která teď pracuje na Tantalu jako terapeutka. Člověk nemusí být kapitán hvězdné lodi, aby mu bylo jasné, že Lethé tu není náhodou: že ji Adams přivedl jako důkaz, že na Tantalu je vše v pořádku. Lethé bohužel zřejmě v pořádku není, protože odmítá mluvit o své minulosti a zdá se celá tak nějak odříznutá od skutečnosti. Jako kdyby život kolem ní jen probíhal a ona byla jen pasivním divákem.
Při prohlídce zařízení zaujme Kirka jeden terapeutický přístroj, na němž právě probíhá léčba - Adams by se tomuto tématu zřejmě rád vyhnul, ale nakonec přecejen váhavě odhalí, že se jedná o experimentální neurální neutralizátor. Je to neškodné zařízení, které blokuje některé mozkové vlny a tím pomáhá pacientovi uvolnit se. V některých extrémních případech by mohl mít jistý léčivý efekt, ale moc se od něj očekávat nedá, takže bude pravděpodobně vyřazen z provozu. Víc se ale z Adamse Kirkovi vypáčit nepodaří - je evidentní, že doktor začíná pomalu ztrácet svou dobrou náladu i trpělivost. Helen Noel však Kirkovi vysvětlí, že s neurální neutralizací se experimentovalo i na Zemi, takže se rozhodně nejedná o nějaký vraždící stroj.

A zatím na Enterprise nešťastný Simon Van Gelder právě odhaluje McCoyovi a Spockovi, že na něj na Tantalu použili něco, čemu se říká neurální neutralizátor.

Kirk se omluví za své chování - ptal se prý jen proto, že chtěl vědět, kde vlastně Van Gelder utrpěl svou nehodu. Adams smutně přizná, že to bylo právě zde, u neurálního neutralizátoru. Van Gelder byl prý velmi tvrdohlavý muž - vyzkoušel na sobě přístroj sám, bez dohledu druhé osoby, a hned na plnou intenzitu.
A když Kirk a Adams odejdou, vidíme i jeden ze skrytých účelů neurálního neutralizátoru: blokování částí paměti pomocí ovládání podvědomí. Operátor vymaže z mysli léčeného muže vše, co slyšel během rozhovoru Kirka a Adamse. Je snad tohle to, co se stalo doktoru Van Gelderovi? A skutečně si to udělal sám?

Když Kirkova inspekce skončí, kapitán se spojí s lodí a vymění si informace se svými podřízenými. McCoy a Spock však Adamsově historce o nehodě nevěří - z Van Gelderova chování vyplývá spíš to, že byl k použití neutralizátoru donucen. Když Kirk oznámí, že na Tantalu přenocuje, Van Gelder zděšeně protestuje. Není schopen své obavy vyjádřit - tvrdí ale, že kapitánovi hrozí od doktora Adamse velké nebezpečí. Spock navrhne, že na Van Geldera použije starou vulkanskou techniku splynutí myslí, čímž získá z Van Gelderova mozku všechny ty věci, které by nešťastný doktor rád vyjádřil, ale nedokáže to.

Dole na povrchu se Kirk setká s Helen a požádá ji, aby mu pomohla prozkoumat neurální neutralizátor. Inspekce ho nijak zvlášť neuspokojila - zdejší pacienti se sice zdají být spokojení, ale zároveň jsou tak nějak duševně prázdní, jakoby žili jen zpola a doopravdy je svět vlastně nezajímal. Jako by něco zlomilo jejich duši. A Kirk má podezření, že za tím stojí neurální neutralizátor a že Adams něco důležitého tají. Oba se tedy vydají do místnosti neutralizátoru.

Spockova návštěva ve Van Gelderově mysli zatím přináší své ovoce: Simon objasní děsivý účel neurálního neutralizátoru. Doktor Adams ho používá na přetváření myslí lidí; na vymazávání myšlenek a jejich nahrazování svými vlastními. Stroj funguje tak, že zablokuje všechny myšlenky oběti a zanechá její mysl prázdnou, opuštěnou a zoufale toužící po jakémkoliv vnějším podnětu. A v takovém stavu přijme oběť za své cokoliv, co je jí podsunuto. Je zřejmé, že kapitán je ve strašlivém nebezpečí - ale není šance na jeho záchranu. Kolem kolonie je totiž instalován ochranný štít, bránící přenosu paprskem.

Kirk a Helen zatím experimentují s dotyčným přístrojem, prozatím na nejnižší nastavení. Kirk se rozhodne vyzkoušet ho na sobě. Když je po všem, zdá se mu, že se nestalo vůbec nic, jen má strašný hlad. Helen ho ale vyvede z omylu: myšlenku na hlad vložila do jeho mysli ona. Neurální neutralizátor funguje zatraceně skvěle - zvlášť na přístroj, který má být vyřazen z provozu.
Kirk chce pro jistotu ještě jednu zkoušku; něco, čím by si mohli být oba jisti. Helen tedy zapne přístroj a začne Kirkovi vyprávět o jejich společných zážitcích z minulosti. Vtom vstoupí do místnosti Adams se svým asistentem, zadrží Helen a začnou Kirka neutralizátorem ovládat sami. Nejprve mu Adams vsugeruje, že je do Helen zoufale a beznadějně zamilován. Poté mu přikáže odhodit phaser a komunikátor. Kapitán phaser nakonec odhodí, ale než zahodí komunikátor, ještě se pokusí spojit s Enterprise. Adams ale zvýší výkon a Kirk se s vzlykáním zhroutí.

Když jsou později Helen a Kirk ponecháni o samotě, Helen se podaří prolomit Kirkovo programování a pomůže mu odlišit realitu od vsugerovaných myšlenek. Když teď Kirk může konečně zase svobodně uvažovat, přijde s plánem: Helen proleze z místnosti ven ventilačním systémem a pokusí se najít a odpojit zdroj energie pro silové pole, které chránící kolonii. Krátce potom, co Helen zmizí v klimatizaci, přijdou pro Kirka dva Adamsovi pohůnci, aby ho odvedli zpět k mučení - protože nic jiného než mučení to vlastně není. Doktor Adams tomu ovšem říká "zkoumání lidské mysli". Neurální neutralizátor se mu k tomu pozoruhodně dobře hodí - a to, že mysli zkoumaných subjektů jsou během výzkumu zničeny, ho ani trochu netrápí.
Helenino zmizení nezůstane v tajnosti tak dlouho, jak Kirk doufal - brzy přijde Lethé a ohlásí Adamsovi, že vězeňkyně zmizela. Adams vyhlásí pátrání, ale už je příliš pozdě na to, aby Helen zastavil. Mezitím stačila totiž najít rozvodnu, a odpojit proud v celé kolonii je záležitost okamžiku. Jeden z Adamsových zřízenců vzápětí dorazí a proud znovu zapne - jenomže právě ta chvilka Kirkovi stačí, aby se vzpamatoval, vyskočil z náhle zmrtvělého neutralizátoru a zaútočil na Adamse a jeho muže. Adams padne k zemi v bezvědomí a Kirk vyrazí pryč.
Ani Helen nezahálí, takže krátká rvačka v rozvodně skončí pro Adamsova zřízence doslova šokujícím zážitkem. Helen ho totiž postrčí do rozvaděče, kde je nešťastný muž okamžitě zabit elektrickým proudem. Vznikne zkrat a proud v kolonii vypadne znovu - tentokrát na dost dlouho, aby se Spock se zásahovou jednotkou mohl přenést dolů.

Spock znovu zapojí proud a v celé vězeňské kolonii se znovu rozzáří světla. Ale nejen světla. Rozzáří se i neurální neutralizátor, kde leží Kirkem uspaný doktor Adams. Přístroj je stále nastaven na stejnou intenzitu, jakou doktor nastavil při "zkoumání" Kirka... a není tu nikdo, vůbec nikdo, kdo by Adamsovi pomohl.
Kirk najde Helen a vroucně ji obejme - skoro jako by to, co mu Adams předtím vsugeroval, byla pravda. A kdo ví, možná to pravda skutečně byla, jenže ji Kirk celou tu dobu skrýval i sám před sebou. Když si Kirk znovu vzpomene na doktora Adamse (samozřejmě až poté, co Spock svým nečekaným vpádem uhasí kapitánovy vášně), prolétne mu hlavou hrozivá myšlenka a vyrazí rovnou k místnosti s neurálním neutralizátorem. A jeho předtucha se opravdu potvrdila: největší a zároveň nejkrutější mozek v oboru duševní rehabilitace a vězeňství tu leží mrtev pod svým přístrojem, s nímž způsobil tolik zla.
Je po všem. Doktor Van Gelder, kterému Spockovo splynutí myslí pomohlo nabýt svou dřívější duševní rovnováhu a vyléčit Adamsovy zásahy, se vrátil na Tantalus, převzal pozici ředitele kolonie a jeho prvním rozhodnutím bylo rozebrat a zničit neurální neutralizátor. Ten přístroj už nikdy nesmí nikomu ublížit... ani nikoho zabít.

Zabít? Jak vlastně ten přístroj mohl zabít, když Kirk snášel totéž tutéž intenzitu nejméně stejně dlouho jako Adams? Smrtelná by přece neměla být ani ta nejsilnější intenzita. A přece přístroj svého tvůrce zabil tou nejkrutější smrtí, jakou si lze představit, a zároveň ho usvědčil ze lži. Kdyby totiž Van Gelder opravdu byl použil přístroj sám, také by zemřel.
Adams byl vystaven vlivu přístroje, který vyprázdní člověku mysl, odsune do pozadí i jeho ego a zanechá ho v dokonalé prázdnotě, připraveného přijmout a absorbovat jakýkoliv vnější podnět. Ale žádný vnější podnět nepřicházel, protože ho neměl kdo vydat. Nikdo mu nedělal společnost, dokonce ho ani nikdo nemučil, do jeho mysli pronikala pouze nesnesitelná prázdnota. Doktor Adams zemřel osaměním. Skoro by se chtělo říct "dobře mu tak" - ale kapitán Kirk by s takovým názorem určitě nesouhlasil. On v tom křesle přece seděl také.

Kirk: "Chtěl bych poznat doktora Adamse. Byl jsi už v nápravné kolonii, kde se aplikují jeho teorie?
McCoy: "Klec je klec, Jime.
Kirk: "Jsi úplně mimo, Kostro. Je to jak v letovisku, nebo u moře.

Spock: "Zajímavé. Vy Pozemšťané oslavujete organizované násilí už čtyřicet století, ale vězníte ty, kteří je ho dopouštějí v soukromí."
McCoy: "A vaši lidé jistě už našli řešení."
Spock: "Vzdali jsme se emocí. Kde nejsou emoce, není důvod k násilí."

Van Gelder: "Jmenuji se... van Gelder. Žádám o azyl."

Kirk: "Není to naše starost, Kostro."
Van Gelder: "Ty arogantní a zbabělej mačkači čudlíků!"

McCoy: "Nevěřím mu. Neumím to vysvětlit, ale čím víc vyšetřuju pacienta..."
Kirk: "Nevěříš mu, a neumíš to vysvětlit. Kostro, uvědomuješ si, že doktor Adams udělal za posledních dvacet let pro přerod a zlidštění vězeňství a zacházení s vězni víc, než zbytek lidstva za posledních čtyřicet století?"

Noel: "Doktorka Helen Noel, kapitáne. Známe se. Vzpomínáte si na vánoční oslavu ve vědecké sekci?"
Kirk: "Vzpomínám."
Noel: "Zastavil jste se a -"
Kirk: "Ano, ano, vzpomínám si."
Spock: "Problém, kapitáne?"
Kirk: "Pane Spocku... řekněte McCoyovi... že mi nemohl poslat lépe kvalifikovanou sílu."

Noel: "Možná by bylo jednodušší, kdybyste mi říkal Helen, vzhledem k tomu že..."
Kirk: "Teď je jiná doba, jiné místo a jiná situace."
Noel: "Samozřejmě, kapitáne."

Van Gelder: "Nejsem... zločinec. Nepotřebuju... neurální neutralizátor..."

Kirk: "Až to budeme mít za sebou, chystám se vyplenit nějakou spižírnu."

McCoy: "Je těžké uvěřit, že se dá umřít na samotu."
Kirk: "Ne, když jsi seděl v té místnosti."