Scénář Gene L. Coon
Režie Ralph Senensky
Hudba George Duning

Hvězdné datum 3219.4: Raketoplán Galileo se vrací na Enterprise, ale je vychýlen z kursu neznámým vlivem a přinucen přistát na nedaleké planetě. Zde lidé z Enterprise ke svému překvapení naleznou Zeframa Cochrana, vynálezce mezihvězdného pohonu, který je už sto let považován za mrtvého. Nevypadá ani trochu mrtvě - naopak je ve velmi dobrém stavu a má společnost.

---

---

 V původní verzi příběhu byl součástí posádky raketoplánu i Scotty. Byl to on, kdo poznal Cochrana - a ze setkání se svým pradávným kolegou měl opravdovou radost. On byl také místo Spocka napaden Kompaňonem a v touze po odplatě vymyslel přístroj, který měl Kompaňona zkratovat.

 Cochranova příkrá reakce na Kompaňonovy city zdaleka není tak bigotní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Z toho, jak rychle svůj názor změní, je zřejmé, že se zlobí rovným dílem i sám na sebe. Když někomu trvá sto padesát let, než zjistí, že je milován, musí si pak připadat jako stopadesátiprocentní hňup.

 Epizoda byla natáčena v ateliéru, ale po obloze se přesto honí "opravdové" mraky. Ve skutečnosti to byl v zákulisí vyráběný kouř, který byl natáčen a poté přehráván zpomaleně.

 Když se v dílu Journey to Babel McCoy raduje, že má konečně poslední slovo, je to narážka právě a především na tuto epizodu - konkrétně na scénu, kde Kompaňon zabíjí Kirka se Spockem a poslední, co slyšíme před koncem scény, je právě Kirkovo přidušené chropění.

 Jeden z nejpůvabnějších momentů celé epizody je okamžik, když se Nancy dívá na Cochrana skrze svůj závoj a vidí ho tak, jak ho viděl Kompaňon. Tento moment však přináší znepokojivou otázku: kolik vlastně přežilo z Nancy? Stala se dobrovolně součástí nově vzniklé bytosti, nebo jen mimozemšťan využil jejího stavu a získal nad ní vládu?

 Elinor Donahue (Nancy) si možná pamatují skalní fanoušci Dr.Quinnové, kde v několika epizodách hrála Rebeccu Quinnovou. Ale jako Nancy jí to sluší víc! :) A když už jsme u těch amerických seriálů vysílaných u nás, Glenn Corbett (Cochrane) hrál zase v Dallasu Paula Morgana.

 Kompaňon kupodivu není chyba překladu, ale regulérní zastaralé cizí slovo, které znamená přesně totéž, co původní Companion: tedy Společník. Cochranův sto padesát let starý slovník tím dostává příjemný nádech zastaralosti, kontrastující se "současnou" mluvou Kirkových lidí.

Hvězdné datum 3219.4: Diplomatická mise na Epsilon Canaris III selhala, protože komisařka Nancy Hedford, která měla vést mírová jednání, onemocněla Sakurovým syndromem - extrémně vzácnou chorobou, kterou lze snadno léčit, ale v případě neléčení způsobuje smrt. Kirk, Spock a McCoy ji nyní vezou raketoplánem Galileo zpět na Enterprise, aby se podrobila nezbytné léčbě a mohla se vrátit zpět ke své práci. Nejsou z toho nijak nadšení, protože komisařka dokáže i zcela zdravá být docela nepříjemná - a s nemocnou s ní není už vůbec k vydržení.
Do setkání s Enterprise zbývá čtyři a půl hodiny, když je raketoplán náhle zasažen jakýmsi neznámým energetickým jevem. Přístroje nefungují, pohon vysazuje a raketoplán je bezmocně vlečen kamsi pryč mimo lodní trasy. Stroj nouzově přistane na malém planetoidu s pozemským prostředím a Spock se okamžitě pustí do opravování - jen aby zjistil, že není co opravovat. Nic není poškozeno - raketoplán prostě nefunguje.

Trosečníky ale čeká další nečekané překvapení: něco tu vyje. Zní to trochu na způsob hejkala, ale když to přijde blíž, nakonec se z toho vyklube sympatický, kulturně vyhlížející muž v jakési letecké kombinéze. Představí se jako Cochrane. Je tu zřejmě už dlouho; vypadá na pozdní třicítku, ale zdá se, že nemá ani ponětí o současné technice a dokonce ani netuší, že byla založena Federace. Tvrdí, že na tomto planetoidu kdysi ztroskotal, a pozve hosty do svého skromného příbytku. Zde vyjdou najevo dvě zásadní věci. Za prvé, energetický jev, který sem zavlekl Galileo, je ve skutečnosti živá bytost - Cochrane jí říká Kompaňon, čili Společník. Za druhé, Cochrane není jen tak ledajaký Cochrane; je to Zefram Cochrane, vědec z dvacátého prvního století, který vynalezl prostorově deformační mezihvězdný pohon, zkráceně warp - tedy pohonný systém, kterým je vybavena i sama Enterprise. Sedmaosmdesátiletý Cochrane kdysi vzal loď a vydal se zemřít do vesmíru; našla ho ale ona bytost, dopravila na tento planetoid, vyléčila ho, omladila ho a sto padesát let mu dělala společnost. Přitažené za vlasy, že? Ale je to nezvratný fakt. Stejně jako skutečnost, že z tohoto kusu skály není úniku, protože Kompaňon nenechá nikoho odejít. Vždyť i Galileo sem zavlekl jen proto, aby se Cochrane už nemohl vymlouvat, že umírá steskem po jiných lidech.

Cochrane umí s Kompaňonem do jisté míry telepaticky komunikovat; naučili se to během oněch sto padesáti let. Teď se pokouší přemluvit Kompaňona, aby pomohl vyléčit nemocnou komisařku; podivná energetická bytost však pro ni nemůže - nebo nechce - nic udělat.
Spock se zatím pokouší přijít na nějaký důvod nefunkčnosti raketoplánu. Za zády se mu ale náhle zjeví Kompaňon a napadne ho; pak vypálí okruhy raketoplánu. Spock teď aspoň konečně nalezl onen hledaný důvod nefunkčnosti. A zároveň nalezl ještě jednu věc - možnou zbraň proti Kompaňonovi. Ze svého šokujícího zážitku vyvodí, že by Kompaňona coby bytost na bázi energie mělo být možné zkratovat; začne proto hned pracovat na přístroji, který to umožní.
Cochranovi se zprvu myšlenka zabití Kompaňona nezamlouvá; ta bytost je mu svým způsobem blízká, zvykl si na ni, snad si ji i oblíbil. Ale nakonec se nechá přesvědčit: nic není tak důležité jako únik z tohoto vězení. Přiláká tedy Kompaňona do blízkosti svého příbytku, kde zatím Kirk a Spock chystají spuštění přístroje. Ten však nefunguje tak, jak bylo plánováno; Kompaňon se jen rozzuří a vrhne se na své trýznitele. Jen Cochranova přímluva zachrání Kirka a Spocka od jisté smrti.

McCoy přijde s novým návrhem: proč s Kompaňonem nekomunikovat? Jeho reakce prozrazují inteligenci, Cochrane s ním mluví, to znamená, že komunikace by měla být možná. Kirk se rozhodne za tím účelem upravit univerzální překladač; je sice vymyšlen na humanoidy, ale teoreticky by mělo být možné vyladit ho tak, aby registroval i Kompaňona.
Komunikaci se sice navázat podaří, ale k žádnému pokroku nedojde. Kompaňon je skálopevně přesvědčen o logičnosti své logiky a trvá na tom, že Muž (jak nazývá Cochrana) musí za každou cenu přežít, k čemuž potřebuje společnost jedinců svého druhu. Jinými slovy, nikdo nikam nepůjde.
Jedno zajímavé zjištění však komunikace s Kompaňonem přinese: je to žena, nebo se alespoň v rámci konceptu pohlaví chápe jako žena. To vrhá na jeho - její - vztah s Cochranem zcela nové světlo. Ten tvor ho miluje; a nejen to, má ho jako milence! Když se to dozví Cochrane, je zhnusen.

Enterprise pod Scottovým velením zatím pátrá po raketoplánu, který nedorazil na místo setkání. Bude to trvat dlouho dokonce i když se soustředí jen na planety a planetoidy s prostředím vhodným k životu. V oblasti je 7000 těles a těch typu H až M je mezi nimi přes třicet procent...

Teď, když zná nové skutečnosti, Kirk se znovu pokouší komunikovat s Kompaňonem. Vyčte nešťastnému tvorovi, že není schopen milovat lidským způsobem; že nechápe, co to vlastně je láska - úplné spojení dvou jedinců. Lidé lásku potřebují stejně jako potřebují život a společnost; a pokud Cochrane neodejde zpět mezi lidi, zemře stejně, jako teď umírá žena, ležící v jeho příbytku. Kirk doufá, že Kompaňona přesvědčí o beznadějnosti jeho citů a možná ho přiměje, aby obětoval svůj zájem ve prospěch muže, kterého miluje.
Kompaňon se však zachová neočekávaně - zaváhá, a předtím než se rozplyne, položí zvláštní otázku: "Kdybych byla člověk, mohla bych milovat?"

Vzápětí vyjde z Cochranova příbytku komisařka Nancy Hedford, živá a zdravá. Kompaňon pro ni přecejen mohl něco udělat... spojil se s ní do jediné bytosti, předal jí svou životní sílu a tím ji uzdravil. V lidském těle konečně pochopil lidský koncept lásky - a zapšklá úřednice Nancy, která byla na nejlepší cestě stát se starou pannou, díky němu pochopila, že je schopna milovat.
Kompaňon / Nancy nyní chápe, že milovat znamená přinášet oběti; chce propustit Cochrana i jeho nedobrovolné společníky. S nimi odejít totiž nemůže. Život Nancy je teď vázán na život Kompaňona a život Kompaňona zase pramení z tohoto místa. Když se to dozví Cochrane, také odmítne odejít. Zdá se, že se právě zamiloval - a nebo si možná právě uvědomil city, které ke Kompaňonovi choval už sto let. A tak dojdou k rozhodnutí: stráví společně zbytek života na tomto místě, kde budou daleko od všech a ode všeho prožívat onen příběh, který se nezměnil už od počátku věků. Příběh lásky. Kirk, Spock a McCoy se tedy vracejí na Enterprise, která konečně nalezla zbloudilý raketoplán a čeká na orbitě planetoidu. A válka na Epsilon Canaris III? Zdá se, že Federace si bude muset najít nějakou jinou ženu, která ten problém vyřeší.

Kirk: "Slečno Hedfordová, děláme co můžeme a když můžeme. A teď nemůžeme. Takže můžete klidně sedět a užít si let."

Spock: "Velmi nepravděpodobné. Neobvyklé. Vlastně bych řekl že nemožné, kapitáne."
Kirk: "Žádná závada a nic nejde."
Spock: "Přesně."
Kirk: "Někde je důvod."
Spock: "Zjevně."
Kirk: "Tak se podíváme."

Cochrane: "Jste skuteční? Teda, nepředstavuju si vás, že ne?"

Spock: "Názor na tuto část příběhu bych nechal na pozdější dobu, pane."

Spock: "Jméno Zeframa Cochrana je ctěno po celé známé Galaxii. Jmenují se po něm planety, velké univerzity, města..."

Cochrane: "Máte mi dělat společnost."
Kirk: "Takže to vy jste...?"
Cochrane: "Ne. To kompaňon. Řekl jsem mu, že osamělostí zemřu. Myslel jsem, že mě propustí. Místo toho přivedl vás."

Kirk: "Jak bojovat s takovou věcí?"
McCoy: "Možná že pro samé vojákování zapomínáš, že jsi i školený diplomat. Proč nezkusit cukr místo biče?"

Kirk: "Nesmrtelnost je nudná. Při práci se nudit nebudete."

Scotty: "Budem držet kurs. Uvidíme co najdem."
Uhura: "Je to velká galaxie, pane Scotte."

Kompaňon: "Vaše impulsy jsou nelogické. Tento rozhovor je zbytečný. Muž musí pokračovat. A proto budete pokračovat i vy. Je to nezbytné."

Spock: "Kompaňon vás miluje!"

Cochrane: "Živilo se to na mě. Je to odporné."
McCoy: "Není na tom nic odporného. Je to jiná forma života. Zvyknete si."
Cochrane: "Jste stejný jako ta věc!"
Spock: "Vaše vysoce emocionální reakce je zcela nelogická. Váš vztah s Kompaňonem byl po sto padesát let jak emocionálně uspokojující, tak zcela praktický a naprosto neškodný. Mohl být vlastně celkem prospěšný."
Cochrane: "Tak taková je budoucnost - lidé, kteří neznají slušnost a morálku? Možná, že za těch sto padesát let vyšly z módy, ale nebudu krmením pro nějakou stvůru!"
Spock: "Fascinující! Naprosto omezenecký postoj."

Nancy: "Jaký to je vlastně život... nebýt milována... nikdy nemilovat. A on od lásky utíká!"

Kirk: "Kompaňone, tam v domě je žena našeho druhu. Umírá. Už nebude pokračovat. To se stane i muži, jestli nás všechny nepropustíš."
Kompaňon: "Já... tomu nerozumím."
Kirk: "Náš druh může přežít jen tehdy, když bude překonávat překážky. Ale ty... všechny překážky odstraňuješ. Bez překážek, které nás posilují, zeslábneme a zemřeme. A pak, bereš muže jen jako hračku. Máš ho jen pro zábavu."
Kompaňon: "Mýlíš se. Muž je středem všeho. Pečuji o něj."
Kirk: "Ale nemůžeš ho milovat. Nemáš ani ponětí o lásce - naprostém spojení dvou lidí."

Cochrane: "Mám pocit, že nejpříjemnějším důvodem, proč být člověkem, je společně stárnout."

McCoy: "Jime, co ta válka na Epsilon Canaris III?"
Kirk: "No, Federace určitě najde nějakou jinou ženu, která tu válku zastaví."