Námět Gilbert A. Ralston
Scénář Gene L.Coon a Gilbert A. Ralston
Režie Marc Daniels
Hudba Fred Steiner

Hvězdné datum 3468.1: Při průzkumu soustavy Beta Geminorum je Enterprise zajata mimozemským cestovatelem, nadaným zvláštními schopnostmi. Na Zemi byl kdysi znám pod jménem Apollón. Jakkoliv působí na první pohled sympaticky, má jednu celkem zásadní charakterovou chybu: myslí si, že je bůh a od posádky Enterprise se dožaduje uctívání.

---

---

 Jediný větší rozdíl mezi původním scénářem a hotovou epizodou je v samotném závěru. V původním scénáři končil díl McCoyovým zjištěním, že Carolyn je s Apollónem těhotná. V konečném díle však scéna nebyla natočena kvůli zásahu cenzorů NBC.

 Adonais je slovo pocházející ze stejnojmenné básně Percy Shelleyho; novotvar, v němž se snoubí slova Adonis, jako krásný mladý muž, a Adonai, zástupný termín pro Boha. Báseň, kterou si můžete přečíst v originále, je žalozpěvem pro Johna Keatse.

 Bytosti, které berou svou životní sílu z emocí jiných tvorů, jsou ve Star Treku zřejmě poměrně hojné. Apollón je však mezi nimi celkem neobvyklý - nestačí mu jen pouhé silné emoce, žádá naprostou oddanost a uctívání. Vezmeme-li v úvahu mýty a báje Pozemšťanů, dojdeme k závěru, že podobných tvorů asi naši planetu navštívilo docela dost. Ostatně, čtěte Dänikena, tam to všechno je :)

Hvězdné datum 3468.1: Enterprise se v rámci mapování soustavy Beta Geminorum blíží k planetě Pollux IV. Předchozí mapovaná planeta, Pollux V, je navzdory své pohostinnosti podivně liduprázdná, stejně jako celá soustava. Na orbitě Polluxu IV je ale Enterprise zadržena velice mocným silovým polem - ve tvaru obří lidské ruky! Vzápětí se s Enterprise spojí podivný cizinec se zlatým vavřínovým věncem na hlavě a vyžádá si návštěvu Kirka a jeho důstojníků; s vyjímkou Spocka ovšem, protože Spock mu prý připomíná Pana a Pan ho vždycky nudil. Pan? Zdá se, že tajemný neznámý četl staré řecké báje víc, než se sluší na průměrného mimozemšťana.
Na povrch se vypraví Kirk, McCoy, Scott, Čechov a archeoložka / antropoložka Carolyn Palamas, se kterou Scotty v nedávné době navázal romantický vztah. Stojí tu nádherný chrám ve stylu starého Řecka, a na trůně uprostřed chrámu sedí cizinec, který předtím kontaktoval Enterprise. Z jeho slov brzy vyjde najevo, že se pokládá za řeckého boha Apollóna. Samozřejmě sklidí zdravou nedůvěru všech zúčastněných; nedá se tím ale odradit a pokračuje. Řečtí bohové, vysvětluje, byli vesmírní cestovatelé, kteří Zemi navštívili před pěti tisíci lety. Kirk však nechce poslouchat lekce historie a žádá od Apollóna vysvětlení, proč ho sem vlastně pozval. Apollón je trochu překvapený Kirkovou nechápavostí. Vždyť je to přece zjevné: Kirk a jeho lidé jsou tu proto, aby se usadili na této planetě a Apollóna uctívali!

Zatímco Apollón předvádí Kirkově skupině svou božskou moc, Spock se marně snaží vyprostit Enterprise z moci rozmarného boha. Zároveň nechává senzory pátrat po povrchu planety ve snaze odhalit něco, co by mohlo pomoct. Suluovi se podaří zachytit neznámý zdroj energie, ale nedaří se ho zaměřit. Uhura se pustí do úprav komunikačních systémů ve snaze navázat spojení s výsadkem.
Dole na povrchu Apollón konečně přestane pouštět hrůzu a zmizí. Kirk tak vysleduje Apollónovu slabinu: zdá se, že jeho síla není bezedná a že se předváděním svých božských schopností poněkud vyčerpal, takže si musel jít odpočinout. To přivede kapitána na zajímavý nápad. Než ho však stačí domyslet do konce, Apollón se znovu zjeví na svém mramorovém trůnu. Kirk se snaží vysvětlit mu, že lidé se za těch pět tisíciletí změnili a v jejich životech už není prostor pro bohy, pro modlení a obětování - ale nebrání se jednání a dohodám. Apollón ovšem odmítá přijmout takový rouhačský přístup a mezi řečí zmíní, že Enterprise je mu vydána na milost a nemilost i s celou posádkou. Carolyn proti takovému přístupu protestuje a tím na sebe upoutá Apollónův zájem; bůh ji přirovnává k největším kráskám starověku, evidentně se jí dvoří, obleče ji do půvabného roucha a nakonec ji pozve na procházku. Když tomu Scotty chce bránit, Apollón mu roztaví phaser v ruce a srazí inženýra k zemi. Carolyn se rozhodne jít s Apollónem dobrovolně, aby zabránila dalšímu násilí - a aby onoho podivně okouzlujícího muže mohla poznat blíž. Dvojice zmizí mezi stromy a Kirkovi nezbyde než bezmocně skřípat zuby.

Apollón se Carolyn svěří s pravdou o svých lidech: on sám zůstal poslední, protože jako jediný neztratil víru ve víru lidí. Bohové žijí z uctívání, z obdivu smrtelníků; nemohou žít z pouhých vzpomínek. Když na ně lidé zapomněli, jeden po druhém se rozplynuli ve větru a splynuli s vesmírem. Apollón zůstal jako poslední a živila ho naděje v příchod lidí. Věděl, že lidé se jednoho dne vydají ke hvězdám...
Archeoložka a starořecký bůh v sobě rychle naleznou zalíbení a romantická procházka se záhy změní ve vášnivé objímání. Scotty to naštěstí nevidí, protože právě s ostatními u Apollónova chrámu rozjímá nad možnostmi zneškodnění onoho samozvaného boha. Rychle je napadne, že Apollónův zdroj energie bude pravděpodobně biologický, jako třeba u elektrického úhoře - a po následném incidentu mezi Scottem, Kirkem a Apollónem dojdou k závěru, že je zjevně i vyčerpatelný. Pokud se podaří Apollóna vyčerpat tak, aby dočasně ztratil svou sílu, bude moci být přemožen.

Brzy dostanou lidé z Enterprise příležitost svou taktiku vyzkoušet. Když se Apollón vrátí i s Carolyn zpět do chrámu a dál si prosazuje svou ohledně uctívání a obětí, oboří se na něj všichni mužští členové výsadku a začnou ho urážet. Apollónova trpělivost brzy překypí a bůh se chystá vybuchnout vražedným hněvem - jenomže Carolyn ho zarazí a ukonejší. Kirkovy záměry jsou zmařeny. Apollón znovu a naposledy přednese své požadavky: všichni členové posádky Enterprise se stanou Apollónovými uctívači, přestěhují se na povrch a prázdná loď bude zničena. Pokud budou ještě odporovat, tentokrát už nebude milosrdný.

Carolyn je s Apollónem znovu o samotě; osamělý bůh se marně snaží pochopit zášť lidí, od nichž čekal lásku a uctívání. Nabídne Carolyn, aby se po jeho boku stala nesmrtelnou vládkyní vesmíru - matkou nového pokolení bohů. Která dívka by dokázala odolat takové nabídce, zvlášť z úst tak přitažlivého muže...

Když se po nějakém čase Carolyn s tajuplným úsměvem vrátí k ostatním, vezme si ji Kirk stranou, aby jí promluvil do duše. Apeluje na její čest a hrdost, dovolává se jejího pocitu příslušnosti k lidské rase a varuje ji, že život v podřízenosti bohům je životem v otroctví. Takový osud by potkal celou lidskou rasu, jakmile by Apollón získal znovu svou dávnou moc... a Carolyn je jediná, která tomu může zabránit. Musí boha odmítnout, musí mu přestat dodávat sílu svou láskou. Carolyn zprvu odmítá, protože nemá sílu zlomit srdce muži, který strávil věčnost v osamění. Kirk však dokáže být velmi přesvědčivý a zamilovaná vědkyně se brzy podvolí.

Když jsou potom Apollón a Carolyn spolu zase sami, Carolyn svému milenci odhalí "pravdu": není pro ni víc než vzorek dávno mrtvého druhu, nic než anachronická kuriozita. Nikdy ho nemilovala a ani nemůže, pouze ho zkoumala. Otočí se a odchází zpět ke svým lidem. Apollóna to vyvede z míry. Cítí se zrazen, podveden. Dá průchod svému hněvu, rozpoutá bouři a vichřici a obrátí je proti ženě, do níž byl ještě před pár okamžiky zamilován. Tím velmi vyčerpá svou už tak oslabenou moc.
Spock, kterému se konečně podařilo najít způsob, jak dostat komunikační signál přes Apollónovo rušení, se spojí s kapitánem a za pomoci lodních senzorů společně odhalí zdroj Apollónovy moci. Teď, v okamžiku, kdy bůh své schopnosti využívá naplno, je velmi snadné tok energie zaměřit. Tím místem je Apollónův chrám. Enterprise soustředí na chrám veškerou svou palebnou sílu a Apollón se vyděsí; cítí, že je poražen. Z posledních sil vrhne proti Enterprise několik blesků, ale nemá už naději, protože jeho moc už je proti štítům Enterprise zanedbatelná. Pak se v jediném okamžiku bělostný chrám prostě rozplyne a zbude po něm jen hromádka suti. Poslední z olympských bohů si konečně uvědomuje, že lidé, které měl za své poddané, se už dávno stali něčím víc. Povstali z prachu Země a vydali se ke hvězdám, aby kráčeli po cizích planetách, sami podobni bohům. A v takovém světě už není pro staré bohy místo. Tak jako jeho bratři i sestry, i sám Apollón se nakonec rozplyne a odlétne ke hvězdám na křídlech větru, aby se stal součástí vesmíru, z nejž vzešel. A na poslední cestě ho provázejí hořké slzy milující ženy, která musela svou lásku zapřít sama před sebou.

Kirk cítí lítost; kdyby jen Apollón nebyl tak zatvrzelý a upnutý na minulost, dalo by se s ním mluvit. Dalo by se s ním jednat, mohl se stát platným spojencem nebo i členem Federace a dostat tak konečně místo, na které měl právo. Vždyť právě on a jeho společníci dovedli Zemi na cestu, po níž lidé kráčí ještě ve třiadvacátém století. Škoda jen, že chtěl uctívání od lidí, kteří mu mohli nabídnout jen svou vděčnost a svůj respekt.

Ale kdo ví - možná olympští bohové tak docela nevymizeli. Je pravděpodobné, že vášnivé okamžiky, které spolu Carolyn a Apollón strávili, přinesou nečekané ovoce. Snad bude mít budoucí novorozený bůh dost rozumu, aby nepokračoval v chybách svého otce.

Apollón: "Uplynuly věky, a co bylo psáno, vyplnilo se. Vítejte, mé milované děti."

Kirk: "Jestli si ceníte svého bezpečí, propusťte tuto loď!"
Apollón: "Máte stejný oheň, jako měli vaši otcové... Agamemnon, Hektor, Odysseus."
Kirk: "Nechte si své lekce historie a propusťte loď!"

Apollón: "Znali mne vaši otcové a otcové vašich otců. Jsem Apollón."
Čechov: "A já jsem car širé Rusi!"
Kirk: "Pane Čechove..."
Čechov: "Promiňte, pane. Nikdy předtím jsem boha neviděl."
Kirk: "Ani teď ne."

Kirk: "Jestli si chcete hrát na boha a říkat si Apollón, je to vaše věc. Ale pro nás bohem nejsme."

McCoy: "Abych tak řekl... fascinující!"

Apollón: "Jste jako Agamemnon, nebo Hérakles. Pyšní a arogantní. Vzepřeli se mi a pocítili můj hněv."
Scott: "Rád bych poznamenal, že my jsme taky schopný ňákýho toho hněvu."

Apollón: "Jsme nesmrtelní, my bohové. Ale Země se změnila. Vaši předkové se změnili. Odvrátili se od nás a my zůstali jen vzpomínkou. Bůh nemůže žít ze vzpomínek. Potřebujeme lásku, obdiv, uctívání, tak jako vy potřebujete potravu."

Kirk: "Lidstvo nepotřebuje bohy. Jeden nám úplně stačí."

Apollón: "Přistupte! Řekl jsem přistupte!"
Kirk: "Nemáme čas."

Carolyn: "Ne! Otec přece nezabíjí své děti!"

Apollón: "Staneš se matkou nové rasy bohů. Ty probudíš vesmír. Všichni tě budou uctívat... jako bys sama byla bohyní."

Kirk: "Vzpomeňte si na to, co doopravdy jste. Trocha masa a kostí, plující nekonečným vesmírem. A jediné, co k vám opravdu patří, je zbytek lidstva. To k němu máte povinnost!"

Apollón: "Carolyn! Zakazuji ti odejít! Přikazuji ti zůstat!"
Carolyn: "Tak to je tvé tajemství moci nad ženami? Budeš teď vrhat blesky?"

Apollón: "Dost! Říkám dost! Přikazuji to! DOST! DOST!"

Apollón: "Žádal jsem tak moc?"
Kirk: "Jsme teď jiní. Žádal jste něco, co už nemůžeme dát."

Apollón: "Die... Herme... Afrodito... je to pravda. Athéno, měla jsi pravdu... Náš čas uplynul. Není už místo pro bohy."