Scénář Richard Matheson
Režie Leo Penn
Hudba Sol Kaplan

Hvězdné datum 1672.1: Při průzkumu planety Alfa 177 dojde ke kontaminaci transportéru jakousi magnetickou rudou. V důsledku toho je každý přenesený objekt rozdělen na dva exempláře s opačnými vlastnostmi. Po lodi se teď potuluje zlý dvojník kapitána Kirka a dole na planetě čeká výsadková skupina, která má v zásadě dvě volby: nechat se rozdělit na dvě verze, nebo přes noc umrznout.

---

---

 Škrábance na Kirkově tváři se na některých detailních záběrech při střetnutí na můstku stěhují z levé na pravou a zpět. To není ale chyba autorů ani maskérů; na vině je podle všeho střihač, který si některé záběry Kirkova obličeje zrcadlově převrátil pro lepší umělecký dojem.

 Tato epizoda přináší z hlediska vývoje postav dvě důležitá "poprvé" - doktor McCoy poprvé použije svou legendární hlášku "Je mrtvý, Jime." (He`s dead, Jim), zatímco Spock poprvé užije vulkanský chvat, známý jako "nervový stisk". Není bez zajímavosti, že s tímto chvatem přišel sám Leonard Nimoy, kterému se nelíbilo, že by Spock měl Kirkova dvojníka jednoduše praštit po hlavě phaserem.

Hvězdné datum 1672.1: při průzkumu planety Alfa 117 spadne geolog Fisher ze skály, zraní si ruku a ušpiní se od nějaké žluté horniny. Nechá se přenést na loď, aby se dal ošetřit. Hornina, kterou na sobě přinesl, však způsobí poruchu transportéru. Scotty provede kontrolu, nenajde žádnou závadu a nechá tedy transportér v provozu. To však bude mít vážné následky.
Když se po chvíli transportuje na palubu i kapitán Kirk, necítí se dobře. Scotty ho doprovodí do kajuty. Když vyjdou z místnosti, na plošině transportéru se zhmotní ještě jeden Kirk - přesněji Kirk 2...
Kirk 2 se staví na ošetřovně, kde si velmi nevybíravým způsobem od McCoye vyžádá láhev saurijské brandy a během cesty do své kajuty z ní dost upije. Když jde kolem dveří svého pobočníka Janice Rand, bleskne mu hlavou odvážná myšlenka. Vstoupí dovnitř a čeká... Později toho dne nahlásí Janice Rand Spockovi pokus o znásilnění ze strany kapitána Kirka.
V rámci sběru vzorků je na palubu přepravován exemplář místní fauny - jakási přátelská psovitá šelmička. Výsledkem jsou ale dva tvorové: jeden divoký a jeden mírný. Tvor se nějak rozdělil na dvě povahově přesně opačné části. Spockovi dojde, že přesně totéž se asi stalo s kapitánem Kirkem. Byl rozdělen na dva jedince, z nichž každý má část kapitánovy osobnosti. Jeden je agresivní, násilnický a rázný, druhý je klidný, inteligentní, ale nerozhodný. A ani jeden není schopen velet lodi.
Stále se nedaří přinutit transportér k normálnímu fungování - všechny přenesené objekty prošly rozdělením na dvě verze. Znamená to, že průzkumný výsadek bude zatím nucen zůstat na povrchu... a nějak tam přežít, třebaže v noci teplota klesá několik desítek stupňů pod nulou. Kirk 1 i Kirk 2 mezitím slábnou. Ukazuje se, že ani jeden není fyzicky schopen přežít bez toho druhého. Jediná šance pro ně je znovuspojení. Při střetnutí mezi Kirkem 1 a Kirkem 2 ve strojovně dojde navíc k dalšímu poškození systémů transportéru.
Když se Scottymu konečně podaří transportér opravit a přemostit poškozené obvody, nezbývá než ho vyzkoušet. Zmíněné rozdělené zvíře je při přenosu opravdu znovu spojeno - vrátí se však na palubu mrtvé. Spock je přesvědčen, že ho zabil šok z opětovného spojení, který by člověk dokázal vědomě překonat, ale zvíře nikoliv. McCoy si tím ale není jist a trvá na tom, aby předtím, než Kirk projde transportérem, proběhla pitva mrtvého zvířete.
Zlý Kirk 2 je odhodlán přežít za každou cenu. Omráčí Kirka 1, který je s ním na ošetřovně, a vydává se za něj. Setká se s Janice, které se omluví a vysvětlí, že ten, kdo ji napadl, byl jeho zlý dvojník. Pak jde na můstek a vydá rozkaz, aby Enterprise opustila orbitu. Kirk 1 ho však včas zastaví, pevně rozhodnut konečně projít transportérem, aby ověřil jeho funkčnost a zachránil své muže před zmrznutím.
Pokus se zdaří - transportér je funkční ve všech ohledech a Kirk žije opět v jediné verzi. Výsadková skupina je dopravena na palubu, sice s vážnými omrzlinami, ale naštěstí stále ještě naživu.

Kirk 2: "Jsi příliš krásná, než abych to ignoroval."

Kirk 1: "Ano, to vím, pane Spocku. Ale co nevím je, proč jsem na to teď zapomněl."

Kirk 2: "Já jsem kapitán Kirk! Já jsem kapitán Kirk! Já jsem kapitán Kirk! Já jsem kapitán Kirk! JÁ JSEM KAPITÁN KIRK!"

Kirk 1: "Nemůžeš mi ublížit. Nemůžeš mě zabít. Nemůžeš, copak to nechápeš? Jsem tvou součástí. Potřebuješ mě. A já tebe."

Sulu: "Je nějaká šance, že nás odtud dostanete, než začne lyžařská sezóna?"

Kirk 1: "Neboj se. Má ruka. Stiskni ji. Nemusíš se bát, neopustím tě. Nebudeš se bát, když použiješ svůj mozek. Mysli. Mysli, dokážeš to."

McCoy: "Jime, jsi stejný jako my ostatní. Všichni máme svou temnou stránku. Je to lidské."

Spock: "Mám v sobě jak lidskou, tak vulkanskou stránku, které spolu neustále bojují. Osobní zkušenost, doktore. Přežívám, protože můj rozum vítězí nad oběma a nutí je spolu žít."

Kirk 2: "Je to moje loď. Je moje. Zabiju tě."
Kirk 1: "Může půl člověka žít?"
Kirk 2: "Ještě krok a zemřeš."
Kirk 1: "Pak zemřeme oba."
Kirk 2: "Prosím, já nechci. Nenuť mě. Nenuť mě. Nechci se vrátit. Prosím. Já chci žít."
Kirk 1: "Budeš. My oba."

McCoy: "Jak se cítíš, Jime?"
Kirk: "Jak? Viděl jsem část sebe, kterou by člověk neměl spatřit."

Spock: "Ten vetřelec měl jisté zajímavé přednosti, co říkáte?"