Scénář George Clayton Johnson
Režie Marc Daniels
Hudba Alexander Courage

Hvězdné datum 1531.1: Enterprise přilétá k planetě M-113, aby poskytla zásoby a lékařské služby tamním osadníkům - archeologům, zkoumajícím zbytky dávné civilizace. Čeká ji však víc, než jen pouhý rutinní úkol. McCoy se totiž setká se svou dávnou láskou a přílet Enterprise naruší jednu delikátně vyváženou symbiózu.

---

---

  Toto je jedna z nejneobvyklejších epizod Star Treku. Hlavním hrdinou je zde nikoliv někdo z posádky Enterprise, ale nepochopitelný cizí tvor z planety M-113, který se pokouší přežít poté, co ztratil vše ostatní - a lidé z Enterprise jsou tu za zápornou stranu, když nám předvedou, jaké důsledky mohou plynout z neschopnosti zbavit se děsu z neznámého a cizího. Mysleli si, že už ve vesmíru viděli a zažili vše, ale zatím nic je nepřipravilo na něco tak odlišného - takže reagují tak, jak by reagoval kdokoliv z nás. Tento efekt je vystupňován momentem, kdy bytost z M-113 ústy doktora McCoye vlastně prosí o slitování - a naráží jen na nepochopení a odpor. Málokterý tvůrce si dovolí postavit své hrdiny na zápornou stranu - a tato epizoda patří k nejlepším případům toho, jak působivý může být výsledek. Nejkrutější ironie celé epizody přichází v okamžiku, kdy sám pan Spock - tedy jediný člen posádky, který by mohl být schopen dát podnět k navázání kontaktu - vydává rozkaz k palbě, aby zachránil svého kapitána.

 Bytost z M-113 měla vůbec největší počet herců, jaký kdy ve Star Treku ztělesnil jedinou entitu. Efektivní dojem, že se jedná stále o téhož tvora, byl způsoben hlavně typickými návyky, předávanými z podoby na podobu - nervózním kousáním rtů a cucáním kloubů na rukou.

 Všichni výzkumní pracovníci na cizích planetách musí být nejméně jednou ročně vyšetřeni lékařem z hvězdné lodi. Proč? Leží Hvězdné flotile na srdci jen zdraví výzkumníků, nebo se už v minulosti vyskytly nějaké případy mimozemských parazitů a podobných skrytých hrozeb?

  Když Kirk nastupuje do výtahu, na moment přes něj přelétne stín - pravděpodobně stín kameramana, který ho má v záběru.

  Uhura zřejmě opravdu potřebuje muže - pokouší se svádět pana Spocka a pak i dva údržbáře, které láká na skřípající dveře své kajuty. Musí být zřejmě zoufale osamělá.

  Botanická laboratoř pana Sulu je upravená ošetřovna.

  Až Darnell v jedné z budoucích epizod vstane z mrtvých, račte nebýt v šoku. To si pouze jeho představitel Michael Zaslow zahrál roličku praporčíka Jordana v díle I, Mudd.

  Kostým bytosti z M-113 vyrobil výtvarník Wah Chang, který mimo jiné vytvořil i romulanskou loď v Balance of terror.

  Žena v kostýmu bytosti z M-113 byla Sharon Gimpel - mladá a nadějná herečka, měřící méně než 160 centimetrů. Ze své role byla nadšená a obvolala všechny přátele, příbuzné a známé, aby se nezapomněli dívat na Star Trek. Pak jí ukázali kostým.
Než skončilo natáčení, zhubla pod váhou oné monstrozity o celá tři kila.

  Když civilizace na M-113 vymřela, nejméně jeden z obyvatel přežil a začal se živit tak jako jeho divošští předci, tedy lovem. Soudě ze zdevastování planety muselo od té doby uplynout nejméně několik set let. Mohl tvor během té doby, kdy se choval jako divoch a žil sám na prázdné planetě, vůbec zůstat duševně zdráv? Pokud ano, proč lovil i přestože na Enterprise by měl moci přece poměrně snadno získat čistou sůl? Měl strach z odhalení, nebo byla čistá sůl z nějakého důvodu mimo dosah? A nebo si snad na živočišnou sůl během dlouhého období lovu navykl?

  Člen výsadku jménem Strugeon dostal jméno po slavném spisovateli sci-fi Theodore Sturgeonovi, který později sám vytvořil několik scénářů pro Star Trek.

  Planeta M-113 vypadá jako poušť. Byla taková vždy, nebo byla právě změna klimatu jedním z důvodů vyhynutí jejích obyvatel?

  Nakolik byl tvor schopen převzít paměť a povahové rysy subjektu, jehož formu kopíruje? Kam až sahá jeho schopnost zhmotňovat myšlenky a představy - bere si z mozku všechny podklady a vytváří dokonalou kopii, nebo jen přizpůsobuje myšlenky oklamaného tak, aby zakryl nedokonalosti?

  Valná část McCoyových lékařských udělátorů má původ právě v této epizodě. Aby se zdůraznil tvorův zájem o sůl, byla naplánovaná řada scén se slánkami. Rekvizitáři proto posháněli hromady futuristických slánek, u většiny z nichž ani není poznat že jde o slánky. Ze scén však nakonec sešlo a slánky byly tedy recyklovány coby McCoyovy nástroje.

Hvězdné datum 1531.1: Enterprise přilétá na planetu M-113, aby poskytla lékařské služby a zásoby Craterově archeologické výpravě, která zde už pět let provádí archeologické vykopávky. Výprava je trochu silné slovo - jsou to vlastně jen manželé Craterovi, Nancy a Robert. Nancy před lety bývala McCoyovou velkou láskou a on k ní dodnes chová vřelé city.
Kirk, McCoy a námořník Darnell se přenesou na povrch k příbytku archeologů, kde se setkají s Nancy. McCoy je šokován zjištěním, že nezestárla ani o den - Kirk však jeho názor nesdílí a Darnell na Nancy jen tak valí oči. Zdá se, že každý ji vidí jinak: McCoy jako svou mládeneckou lásku, Kirk jako sympatickou ženu středního věku, a Darnell... jako blonďatou prostitutku z Wrigleyovy planety rozkoše. Jaká je ale její pravá podoba?
Když se Darnell přizná, koho mu Nancy připomíná, McCoy se na něj málem vrhne. Kirk proto nešťastného námořníka raději pošle ven. Nancy se omluví s tím, že půjde najít manžela (když začne kopat, zapomene na čas), a vyjde ven za Darnellem, na kterého dostala strašlivou chuť. Venku se na Darnella svůdně zaculí, zavrtí boky a vydá se ke skalám. Je si naprosto jistá tím, že ji Darnell bude následovat - a on se za ní opravdu pustí, ani ho k tomu nikdo nemusí přemlouvat.

Mezitím se domů vrátí profesor Crater, strašlivě se rozruší a příšerně návštěvníkům vynadá za to, že vtrhli bez pozvání na jeho planetu. Tvrdí že nic nepotřebuje, ale zároveň se dožaduje větších zásob soli, protože na planetě je velké vedro. Když ale zjistí, že ve výsadku je i doktor McCoy, uklidní se, začne s ním mluvit o Nancy a začne do jisté míry i spolupracovat. Dokonce si nechá strkat špachtli do krku, jenže vtom se zvenku ozve Nancyino zděšené zaječení. Všichni vyběhnou ven a najdou Darnella, jak leží mrtvý na skále, tvář posetou rudými kulatými skvrnami a v ústech kus nějaké rostliny. Ukousl si kořenu borgie a zemřel, tvrdí Nancy. Jaké zvláštní jméno pro rostlinu, borgie - že by byla její kmotrou Lucretia Borgia? Darnellova smrt by tomu nasvědčovala. Ale byl to přece zkušený muž, proč by jedl neznámou rostlinu? Nancy na své verzi příběhu trvá - nenašla manžela u vykopávek, tak se vracela zpátky a viděla Darnella, jak se chystá kousnout si kořenu borgie. Než ho stihla varovat, udělal to.
McCoy se podívá na Nancy a náhle zjistí, že už nezdá tak mladá a nezměněná jako poprvé - asi byl jen poblouzněný starou láskou...
Kirk, McCoy a mrtvý Darnell se vracejí na Enterprise s tím, že se vrátí zítra a dokončí prohlídku. Nancy si náhle vzpomene na něco důležitého: Sůl. Nezapomněl její manžel objednat sůl? Ne, nezapomněl. Úleva.

McCoy provede pitvu Darnella, ale nemůže přijít na žádnou příčinu smrti. Otrava to rozhodně není, a už vůbec ne otrava alkaloidy, které mají podle záznamů způsobovat jedovatost borgie. Ve skutečnosti vyjde najevo, že Darnell vůbec borgii nespolkl. McCoy je zmatený... a navíc mu stále v hlavě straší Nancy a její změna podoby. To ale Kirka ani v nejmenším nezajímá, chce vědět jen a jen to, co zabilo jeho muže.
Netrvá dlouho a McCoy to konečně zjistí: v celém Darnellově těle není ani stopa soli. Darnell prostě zemřel na náhlou a naprostou ztrátu soli. Podle všeho se z těla dostala skrz ony skvrny, které McCoy původně považoval za vyrážku z otravy. Mohlo by zmizení soli z Darnellova těla mít něco společného s požadavkem manželů Craterových na větší dodávku soli? Zní to pravděpodobně - dost pravděpodobně na to, aby se Kirk znovu vypravil na planetu a trochu se na to Craterových poptal.
Nedostane se mu o nic vřelejšího přijetí než poprvé. Nancy se zrovna někde potuluje, zřejmě u vykopávek, a Crater má příliš práce než aby se zabýval nějakým mrtvým nebo jeho solí. Trvá na tom, že si přeje, aby se lidé z Enterprise nemíchali do jeho života a práce. Kirk rozhodne, že vezme Craterovy do bezpečí na Enterprise, čímž Cratera doslova rozběsní. Nedbá však na to a vyšle Sturgeona, jednoho ze členů svého doprovodu, aby se podíval po Nancy. Chudák Sturgeon je však vzápětí nalezen mrtev a Nancy nikde.
Přesněji řečeno, Nancy o kus dál klečí nad čerstvě mrtvým, rudými skvrnami posetým tělem Greena, druhého člena Kirkova doprovodu. Je podivně klidná, vůbec ne tak rozrušená jako když předtím našla Darnella. Když slyší v dálce hlasy Kirka a McCoye a volání svého manžela, postaví se a... začne se měnit. V okamžiku je z ní dokonalý duplikát Greena a vydá se směrem, odkud se ozývá volání.

Výsadek se vrací na Enterprise spolu s falešným 'Greenem', který prohlásí, že Nancy nikde nenašel. Kirk po ní chce nechat pátrat lodními senzory. Když jsou opět zpátky na palubě, rozejdou se každý po svém - a 'Green' se pomalu, s obezřetností vydá zkoumat neznámé území. Když potká na chodbě pobočnici s tácem jídla, má co dělat, aby se ovládl a nevrhl se na ni - strašlivě ho láká slánka, která na tácu stojí, ale nemá šanci se jí zmocnit. Málem se mu podaří ulovit pohlednou černošku v červené uniformě, ale v okamžiku, kdy se chce pustit do jídla, je vyrušen kolemjdoucími. Je zoufalý a hlady napůl šílený. Bloudí tedy bezcílně po lodi a hledá něco k jídlu, pronásledován sžíravým hladem. Sůl, aspoň trochu soli!

Lodní senzory nemají štěstí - Nancy na povrchu v okruhu sta kilometrů jednoduše není. Jediná osoba, kterou se podaří zaměřit, je profesor Crater. Kirk a Spock se ho tedy vydají vyzvednout, aby mu mohli položit pár otázek - kdo jiný než on by měl vědět, co se to tu vlastně děje? Při pátrání po Craterovi najdou mrtvé tělo Greena, který se s nimi vrátil na loď; což znamená, že ten, kdo se s nimi vrátil, nebyl Green. Kdo tedy? Pro jistotu Kirk vyhlásí pro Enterprise pohotovostní režim 3 a nařídí pátrat po falešném Greenovi. Potom konečně najdou i Cratera, po menší přestřelce ho omráčí phaserem a nešťastný archeolog podá své velice zajímavé svědectví...

Tvor bloudí po lodi a hlad, před chvílí trochu utišený náhodným kolemjdoucím, se už zase začíná do jeho útrob zařezávat jako nůž. Ale nejde to, nesmí riskovat. Nejdřív musí najít úkryt, domov, a pak může hledat jídlo. Je na cizím území a zdejší obyvatelé jsou v příliš nebezpečné přesile, než aby je mohl jednoduše začít zabíjet. Kdyby tak mohl najít čistou sůl, pak by zabíjet nemusel. Snad i to se mu podaří, až se s prostředím seznámí líp...
S překvapením si všimne, že na dveřích, které míjí, je jmenovka: "doktor Leonard McCoy". Leonard... útočiště... bezpečí. Změní se zpět do podoby Nancy a setká se s tím přátelským tvorem, který kdysi tak vroucně miloval jednu z jeho obětí. McCoyovy city jsou silné, jeho vzpomínky jsou živé, to dává 'Nancy' sílu a pocit bezpečí. Chce s ním zůstat. Potřebuje ho. A pak už není nic jednoduššího než důvěřivého lékaře nadrogovat a převzít jeho podobu.

'Nancy' je poslední svého druhu. Její civilizace vyhynula, protože jim došla sůl - látka, která je pro ně jedinou potravou. 'Nancy' jako jediná přežila v troskách svého světa - živila se tak jako její prapředci, lovem a vysáváním soli ze živých tvorů, neustále těsně na hranici hladu. Pak jednou narazila na manžele Craterovy a zabila Nancy. Crater ji za to málem zahubil, ale včas si uvědomil, že nestojí proti zvířeti, ale proti poslednímu členovi vyhynulé civilizace. Vytvořili spolu symbiózu: tvor dal Craterovi 'Nancy', Crater dal tvorovi sůl a jeden druhému dali společnost. Jeden ve druhém našli oporu a snad i jakési křehké přátelství... to vše však zničil přílet Enterprise. Kirk se zděsí a okamžitě vyhlásí pohotovostní režim 4: z Craterova vyprávění vyplývá, že po lodi se teď potuluje vraždící tvor, schopný převzít jakoukoliv podobu!

Po návratu na palubu uspořádá Kirk poradu, které se kromě zástupců velení sekcí účastní i profesor Crater. Cílem je rozebrat situaci a přijít na způsob, jak tvora zastavit. 'McCoy' a Crater si podivně přizvukují v tom, že tvora není nutné zabíjet, protože loví pouze pro obživu. Doporučují nabídnout mu sůl, protože nasycený nebude nebezpečný, a jestliže je inteligentní, bude možno se s ním dorozumnět. Kirk však nechce slyšet podobné argumenty - odmítá jednat s něčím, co pobilo tolik členů jeho posádky, i kdyby to mělo inteligenční kvocient génia. Na vyjednávání s vraždícími vetřelci přebírajícími podobu obětí opravdu není na Enterprise místo. Crater sice dokáže tvora rozpoznat v jakékoliv podobě, ale odmítá svou schopností jakkoliv přispět k jeho uštvání. Craterův a McCoyův argument, že tvor pouze používá své po předcích zděděné schopnosti k přežití, tak jako by to udělal kterýkoliv člověk, dokáže Kirka jen ještě více zatvrdit. Je přesvědčen, že Crater je poblouzněný dlouhodobým soužitím s onou bytostí a McCoy že má zase další ze svých záchvatů humanismu. Vydá tedy rozkaz přimět Cratera ke spolupráci pod vlivem séra pravdy. Spock a 'McCoy' vezmou Cratera na ošetřovnu a dají se do práce.
A sérum pravdy opravdu odhalí pravdu - i když ne tak, jak by si Kirk přál. Bytost v podobě doktora McCoye zahubí Cratera, aby jednou provždy zbavila Kirka jediné dostupné zbraně. Spocka usmrtit nedokáže, protože jeho organismus je příliš odlišný. Uprchne a chce hledat pomoc u pravého McCoye v jeho kajutě. Kirk ale správně předpokládá, že tvor zamíří do McCoyovy kajuty a pronásleduje ho tam. McCoy se právě probudil, vůbec netuší která bije a pohled na Kirka, mířícího phaserem na vyděšenou 'Nancy', ho vyvede z míry. Kirk se mu snaží vysvětlit, že to není Nancy, ale zabijácký vetřelec, který z lidí vysává sůl. McCoy nevěří, vrhne se na Kirka, začne s ním zápasit a vyrve mu phaser. 'Nancy' mezitím zhltne sůl, kterou Kirk přinesl s sebou jako návnadu - a pak vyrazí ke Kirkovi, který ztuhne jako králík před krajtou. 'Nancy' ho musí zabít, musí zabít svého nepřítele, nebo zabije on ji. McCoy to vše sleduje, nevěřícně a neschopen jakékoliv akce - zatímco 'Nancy' se tyčí nad Kirkem a vztahuje své ruce k jeho obličeji.
V tom okamžiku vpadne do místnosti Spock a vykřikne na doktora, aby střílel - ta bytost přece zabíjí kapitána! Doktor odmítne: copak může zabít svou dávnou lásku? V jeho těle je náhle síla, kterou by nikdo nečekal - ubrání se, když se mu Spock snaží vytrhnout phaser. Spock se tedy vrhne k 'Nancy' a začne ji bít pěstmi přes obličej, aniž by tím vyvolal nějakou znatelnou odezvu. McCoy zděšeně zírá na celou scénu a prosí Spocka, aby přestal. 'Nancy', kterou už zřejmě Spockovo neškodné pošťuchování přestalo bavit, lehce mávne jednou rukou a odhodí Spocka na protější stěnu, aby se mohla zase nerušeně věnovat rozjedenému Kirkovi. Nuže, doktore: je tohle Nancy? McCoy si konečně uvědomí pravdu, sevře phaser ještě pevněji a s neskutečným smutkem v srdci začne střílet...

A tak zemřel poslední člen vyspělé civilizace z planety M-113, která ovládala neuvěřitelné telepatické a hypnotické schopnosti. Zemřel na překážky v komunikaci - což je jedna z nejsmutnějších příčin smrti vůbec. Ale možná méně strašná než zemřít hlady.

Kirk: "Co takhle nějaké květiny, doktore? Když muž navštíví svou bývalou přítelkyni, většinou to od něj očekává."
McCoy: "Takže proto tě mají dívky rády! Uplácíš je!"

Kirk: "Já taky radši počkám venku."
Nancy: "Co?! Aby mne Bonbónek prohlížel sám?"
Kirk: "Bonbónek?"
McCoy: "Mno..."

Kirk: "Profesore Cratere, jsem kapitán Kirk a tohle je..."
Crater: "...hrdinný kapitán a neohrožený doktor překročili mezihvězdný prostor kvůli našemu zdraví. Váš smysl pro povinnost je ohromující. Mohli byste však říct těm, co vám vydávají rozkazy, aby mě a mou ženu nechali na pokoji?"
Kirk: "To přece..."
Crater: "Potřebujeme více soli, jsou tu velká vedra. Ale jinak se nám daří velmi dobře."

Crater: "Vaším potěšením je strkat do člověka vaše tajemné aparáty. Odejděte, nechceme vás tu!"

Kirk: "Je tvůj, Bonbónku - eh, doktore McCoyi."

Crater: "Viděl jste mou ženu očima ovlivněnýma starou láskou. Až vás Nancy nechá... až ji znovu uvidíte, bude vypadat uvěřitelněji."

McCoy: "Otevřete ústa."
Crater: "Myslel jsem že přístroje..."
McCoy: "Přístroje dokáží téměř cokoliv, ale já stále věřím hlavně zdravým mandlím."

Spock: "Váš poslední záznam hovorů obsahuje chybu ve sloupci použitých frekvencí."
Uhura: "Pane Spocku, někdy mám pocit, že jestli ještě uslyším slovo frekvence, začnu křičet."
Spock: "Křičet?"
Uhura: "Jen jsem se snažila začít rozhovor."
Spock: "No, protože je nelogické, aby komunikační důstojník odmítal slovo frekvence... Nevím jak odpovědět."
Uhura: "Právě jste odpověděl. Jsem nelogická žena, která se příliš začala cítit jako součást komunikační konzoly."
Spock: ??
Uhura: "Proč mi neřeknete že jsem přitažlivá a hezká... nebo se nezeptáte jestli mám chlapce?"
Spock: ?!??
Uhura: "Řekněte mi: jak vypadá Vulkan za letního večera, kdy je měsíc v úplňku?"
Spock: "Vulkan nemá žádný měsíc, Uhuro."
Uhura: "To mě nepřekvapuje, pane Spocku."

McCoy: "Ten muž by neměl být mrtvý. Nemůžu najít žádnou příčinu. Podle výsledků všech testů by měl vstát a prostě odejít."

Kirk: "Tohle je záhada - a já nemám záhady rád. Mám z nich bolení břicha, jako třeba teď."

Crater: "Slyšíš Nancy, sůl! Mám sůl! Čichej! Čichej, Nancy."

Kirk: "Něco ses mohl od pana Spocka naučit: Nemyslet hormonama."

Janice: "Proč nejdeš honit nějaký asteroid?"

Sulu: "Nechť Velký pták Galaxie požehná tvé planetě."

Janice: "Ahoj Fešáku, jak se dnes máš, zlatíčko?"
Sulu: "Jmenuje se Gertruda."
Janice: "Kdepak, je to mužskej, to žena pozná."

Janice: "Je opravdu divný, nepřinesl si nějakou vesmírnou kopřivku?"

Uhura: "Dveře do mé kajuty při otevírání strašně skřípou. Nemohli byste se u mě zastavit a udělat s tím něco?"

nepravý McCoy: "To stvoření vás pěkně prohání, pane Sulu."

Crater: "Ona byla poslední svého druhu. Poslední svého druhu. Vzpomínáte na historii Země? Jako holub stěhovavý. Nebo bizon."

Crater: "Kdysi jich byly miliony. Prérie se jimi černala. Jedno stádo pokrývalo celé tři státy, a když se hnuli, země se chvěla..."
Spock: "A teď jsou pryč. To tím myslíte?"
Crater: "Jako ta stvoření tady. Kdysi jich byly miliony. Dnes zbývá jediné. Nancy to chápala."

Crater: "Když to Nancy zabilo, málem jsem to zničil. Ale není to žádné zvíře. Je inteligentní, a poslední svého druhu."

Spock: "Zabíjí to kapitána! Zastřelte to, doktore, rychle!"