Scénář John D.F.Black
Režie Marc Daniels
Hudba Alexander Courage

Hvězdné datum 1704.2: Enterprise má evakuovat posádku vědecké základny na rozpadající se planetě. Vědci se však nehlásí a výsadek z Enterprise nenajde na povrchu nikoho živého. Všichni obyvatelé se totiž navzájem pobili nebo spáchali sebevraždu v záchvatu náhlé ztráty sebekontroly. Jaké je tajemství planety Psí 2000?

---

---

 Spock se v této epizodě projevuje v opravdu zajímavém světle: jestliže odhodíme tu od dětství budovanou bariéru, zjistíme, že po citové stránce je jen zmateným malým dítětem, uvězněným v mozku matematického génia. Jeho prvotní reakcí na Christinino milostné vyznání je utéct - zmizet co nejdál a zamknout se, aby nikdo (a zvlášť žena, která ho miluje) neviděla jeho ztrátu racionality. Jak asi vychovávají Vulkanci své děti, jestliže Spock na neschopnost ovládat své emoce reaguje jako kdyby se styděl, a snaží se skrýt?

 Poručík Kevin Thomas Riley se ve Star Treku objevil všehovšudy dvakrát - a přece se dokázal stát jedním z nejoblíbenějších členů posádky.

 Když Enterprise podstupuje "časový warp", stane se průsvitnou. Tento efekt byl v době The Cage plánován jako běžný projev letu warpem, ale nakonec se nikde jinde než v The Cage neobjevil. Možná z toho lze vyvozovat, že Enterprise kapitána Pika měla jiný typ motorů než za Kirka.

 Dekontaminační zářiče v transportéru - na jakém principu pracují? Jsou snad jen dodatečným doplňkem k dekontaminačnímu filtru, který je vestavěn přímo v systémech transportéru?

 Na jídelní nůž se napíchnuvší Tormolen (Stewart Moss) se vrátí v druhé sezóně coby jeden z nájezdníků z galaxie Andromeda (epizoda By any other name).

 Izotermické kombinézy, nošené Spockem a Tormolenem při pobytu na povrchu zmrzlé planety, se už ve Star Treku nikdy neobjevily, předtím ani potom. Byly snad vyrobeny v reakci na katastrofu v epizodě The enemy within, kde výsadek, nucený zůstat na planetě přes noc, málem umrzl?

 Písnička Já vezmu tě zas domů k nám, Kathleen (I'll take you home again, Kathleen), kterou zpíval "kapitán O'Riley", ve skutečnosti není irského původu. V roce 1875 ji napsal Thomas Westendorf, americký učitel hudby z Illinois. Rok nato se stala druhou nejpopulárnější písní Spojených států.

I'll take you home again, Kathleen
Across the ocean wild and wide
To where your heart has ever been
Since you were first my bonnie bride.
The roses all have left your cheek.
I've watched them fade away and die
Your voice is sad when e'er you speak
And tears bedim your loving eyes.

Refrén:
Oh! I will take you back, Kathleen
To where your heart will feel no pain
And when the fields are fresh and green
I'll take you to your home again!

I know you love me, Kathleen, dear
Your heart was ever fond and true.
I always feel when you are near
That life holds nothing, dear, but you.
The smiles that once you gave to me
I scarcely ever see them now
Though many, many times I see
A dark'ning shadow on your brow.

To that dear home beyond the sea
My Kathleen shall again return.
And when thy old friends welcome thee
Thy loving heart will cease to yearn.
Where laughs the little silver stream
Beside your mother's humble cot
And brightest rays of sunshine gleam
There all your grief will be forgot.

 Proč Spock mluví o svých rodičích v minulém čase?

Hvězdné datum 1704.2: Enterprise přilétá k Psí 2000, prastaré planetě, jejíž slunce už dávno vyhaslo. Psí 2000 se už také blíží ke svému konci - tato ledová pustina, zevnitř i zvenčí promrzlá skrz naskrz, se již brzy zhroutí a rozpadne. Na jejím povrchu však zatím sídlí skupina vědců, kteří mapují poslední okamžiky před rozpadem. Enterprise má za úkol vědce vyzvednout a dokončit sledování rozpadu planety z oběžné dráhy.
S vědci se však nedaří navázat kontakt a na senzorech lodi nejsou známky života. Pan Spock a mladý námořník Joe Tormolen se proto přenesou dolů - a zjistí, že všichni vědci jsou po smrti. Někteří se pobili navzájem, ostatní umrzli když jeden z nich odpojil podporu života základny a vpustil dovnitř ledový vzduch z vnějšku. Jeden z nich se v tom okamžiku sprchoval oblečený, Vše prostě nasvědčuje tomu, že obyvatelé vědecké základny jednoduše zešíleli. Spock a Tormolen se rozdělí, aby prozkoumali celou základnu.
Když si Tormolen při prohlížení těla jednoho z mrtvých neopatrně sundá rukavici aby se podrbal (pod kuklou izotermické kombinézy ho strašlivě svrbí nos), do jeho těla pronikne cosi velmi podivného - kapalná látka, která se zdá být přitahována tělesným teplem. Joe si ničeho nevšimne, a ostatně ani nemá čeho.
Po návratu na loď podstoupí Spock i Tormolen dekontaminaci a lékařskou prohlídku - ta však neodhalí vůbec nic. Tehdy udělá kapitán Kirk tu velkou chybu, že nedá oba umístit do karantény. Kdo by ale předpokládal, že by se tam dole mohli nakazit něčím, co na přístrojích zachytit nelze?
Joe Tormolen si pořád otírá a mne ruce. Z nějakého důvodu se mu začaly příšerně potit...

Proběhne porada velení, která má za úkol celou záležitost probrat. Nikdo nemá představu, co se tam dole mohlo vlastně stát. Jedno je však zřejmé - Enterprise dostala rozkaz monitorovat rozpad planety, což je velmi nebezpečný úkol a proto je nezbytně nutné vědět o všem, co by mohlo loď ohrozit. Přístroje sice nic nezaznamenaly, ale jak správně poznamená Spock, přístroje mohou zaznamenat pouze ty věci, k jejichž zaznamenávání jsou vyrobeny. Pan Scott je si ovšem jistý, že "jeho" motory dokáží Enterprise dostat ze všeho.
Joe Tormolen se mezitím zastavil v jídelně, aby si dal něco k jídlu. Pořád má ten divný pocit na rukou - jako by se mu potily, ale nedalo se to otřít. Znervózňuje ho to a dráždí. Když si k němu přisednou jeho přátelé Riley a Sulu, nejprve na ně vyštěkne ať ho nechají na pokoji a potom proti nim dokonce pozvedne jídelní nůž. Zdá se, že se obviňuje ze smrti lidí tam dole - sebe a celé lidstvo. Jak si vůbec lidé dovolují pouštět se do vesmíru, kde nemají co dělat? A jaktože on žije, zatímco tam dole lidé zemřeli?! Obrátí nůž proti sobě a Riley se Suluem se na něj vrhnou, aby mu zabránili udělat nějakou hloupost. Dojde k zápasu a nakonec všichni tři upadnou na podlahu - Tormolen bohužel tak, že celou vahou dopadne na nůž (s kulatou špičkou!), který se mu vrazí hluboko do břicha.
Tormolen je dopraven na ošetřovnu a Riley se Suluem nastoupí na směnu. Z nějakého důvodu - snad z toho, co se stalo jejich příteli - jsou oba strašně nervózní a příšerně se jim potí ruce...
Kirk se vypraví na ošetřovnu, kde McCoy dělá vše co může, aby zraněného mladíka zachránil. Zranění není tak strašlivé, ani k infekci nedošlo, přesto však Tormolenovy známky života slábnou a slábnou, až vyhasnou úplně. Kdyby to nebylo tak zvláštní a skoro nesmyslné, dalo by se říct, že umřel sám od sebe, protože už se mu nechtělo žít.

Sulu už to nemůže dál vydržet, ten zvláštní pocit na rukou - využije toho, že kapitán není na můstku, a potichu se za Spockovými zády vytratí pryč, s tím, že si půjde trochu zacvičit a snad to zažene. Riley jen nevěřícně zírá, ale vzápětí se i on začne chovat silně iracionálně: označuje se jako O'Riley a chová se přesně jako Ir z nějaké komické operety. Spocka to ale nepobaví a také se mu nějak nechce věřit, že jeden Ir vydá za deset tisíc Vulkanců :) - pošle tedy potrhlého Rileyho, aby se hlásil na ošetřovně. Riley tam kupodivu opravdu zamíří. Doktor tam ale právě není, takže jen pochválí Christině Chapelové její krásné oči, pohladí ji po tváři a vyrazí zase pryč, kamsi do hloubi lodi. Je evidentní, že se nechová jenom jako Ir - že se chová jako přiopilý Ir. Je jen otázkou času, kdy začne zpívat irské odrhovačky. A na tváři, tam, kde se jí Riley dotknul, cítí Christina takové divné šimrání.

Když Sulu napadne dva členy posádky s kordem a svlečený do půl těla, začne být zřejmé, že situace je vážná. Na lodi je nějaká nákaza, která u lidí, kteří s ní přijdou do styku, způsobuje iracionální chování. Zdá se, že posiluje ty aspekty povahy, které už jsou v člověku přítomné - u Rileyho je to jeho přesvědčení, že má irskou krev, u Sulua zase jeho fascinace dobrodružnými příběhy z osmnáctého století a u Tormolena jeho vrozená absence sebedůvěry. Pokud by se tato nemoc rozšířila, mohla by znamenat zkázu Enterprise. Sulua se naštěstí podaří včas zneškodnit a McCoy na něm začne provádět testy, aby nalezl způsob jak podivné chování léčit.
Vtom se Enterprise otřese - gravitační tah z planety náhle a neočekávaně zesílil a Enterprise je vychýlena z dráhy. Obsluze u kormidla se nedaří to kompenzovat, zdá se, že řízení ani motory nereagují. Spojení se strojovnou odhalí důvod: tam, kde by se měl ozvat Scotty, zaznívá hlas Rileyho... přesněji kapitána Kevina O'Rileyho, nového velitele Enterprise. Se svou nově získanou autoritou okamžitě začne měnit zavedené pořádky: zdvojnásobí příděl zmrzliny, přikáže ženám omezit používání líčidel a naopak jim přikáže nosit vlasy rozpuštěné. Takové malichernosti jako loď řítící se vstříc zkáze jdou úplně mimo něj, raději si zazpívá starou irskou písničku. Do srážky s planetou zbývá dvacet minut a všechny systémy Enterprise jsou v moci bláznivého Ira!

Spock se vydá za McCoyem na ošetřovnu za McCoyem - ten však odešel do laboratoře pro výsledky testů a na ošetřovně zůstala jen infikovaná Christina. Začne vyznávat Spockovi lásku, vezme ho za ruku... a Spock náhle pocítí dosud nepoznané. Propadne panice, odejde z ošetřovny a zahanben svým náhlým propuknutím emocí hledá místo, kde by se ukryl.
Scotty se sice za nějaký čas dostane do strojovny (prořeže se laserem skrz stěnu a sepne zablokovaný mechanismus dveří ručně), ale s hrůzou zjistí, že Riley motory odpojil a nechal vychladnout. Do kolize zbývá už jen pár minut a není možné čekat celých třicet minut potřebných k znovuzahřátí na provozní teplotu. Ale hmotu s antihmotou není možné smísit za studena - výsledkem by byla exploze, jakou tahle soustava neviděla pěkných pár tisíc let. Je tu sice jedna taková teorie, řízená imploze, ale k té je potřeba správných propočtů. A kdo jiný než Spock by se měl takového úkolu chopit?
Spock teď ovšem není zrovna "ve stavu" - když ho Kirk najde, nešťastný Vulkanec právě hysterčí o tom, že své matce nikdy neřekl jak ji miluje. Kirkovi nezbude než svého přítele pořádně profackovat. Tím se ovšem sám nakazí - v okamžiku, kdy se Spock konečně vzpamatuje a začne se zabývat myšlenkou na vzorec řízené imploze, Kirk začne blouznit o tom, jak mu jeho loď bere všechen soukromý život. Spock ale vše spočítá včas a Scotty může nahodit motory. McCoy mezitím odhalil příčinu nemoci a vyvinul protilátku, kterou úspěšně vyzkoušel na Suluovi. Virus z planety Psí 2000 není žádný opravdový virus, je to voda: vlivem gravitačního působení hroutící se planety se změnila v polymer s dlouhým řetězcem, přenášející se z člověka na člověka potem a působící na lidský nervový systém podobně jako alkohol, tedy potlačující soudnost a sebeovládání. Pak tedy měly přístroje odhalit nějaký cizorodý virus!

Kirk se pod vlivem McCoyovy protilátky rychle vrátí do normálního stavu. Motory úspěšně spustí a Enterprise vystřelí pryč z oběžné dráhy. Ale děje se něco podivného: Enteprise letí tak rychle, že je mimo stupnici - rychleji, než by bylo v normálním prostoru možné. Motory vydávají nezměřitelný výkon a loď letí zpět časem. To rozhodně nebyl úmysl, ale je to opravdu pozoruhodný (a hlavně kdykoliv opakovatelný) vedlejší důsledek studeného startu. Kdo ví, možná se jednou vyplatí zkusit to znovu.
Enterprise vrátí do tři dny vzdálené minulosti a vydá se za svým dalším úkolem. To, co se stalo na orbitě Psí 2000, se tedy prakticky vzato nikdy nestalo. Ale vyprávějte to chudáku Joe Tormolenovi...

Spock: "Personál stanice je mrtvý."
Kirk: "Příčina?"
Spock: "Nevím, pane. Nepodobá se to ničemu co známe."

McCoy: "Váš puls je dvě stě čtyřicet dva. Krevní tlak prakticky neexistuje - pokud můžeme nazvat tu zelenou věc ve vašich žilách krví."
Spock: "Tyto údaje jsou pro mne zcela typické, doktore... a tím, že se má anatomie od té vaší liší, jsem potěšen."

Kirk: "Úplně oblečený muž, který zmrzl ve sprše. Kdyby to nebylo tak vážné, bylo by to k smíchu."

Spock: "Přístroje zaznamenávají pouze to, na co jsou navrženy. Ve vesmíru je stále nekonečno neznámých."

Scotty: "Dokud se vy lidi na můstku nezačnete sprchovat oblečený, mý motory nás vytáhnou ze všeho. Odwarpujem z orbity ve vteřině kdy dostanu váš rozkaz."

Sulu: "Fleret, to je kord - tenký meč."
Riley: "Dobře, a k čemu ho používáš?"
Sulu: "Jak k čemu ho používám?"
Riley: "K sebeobraně, k zmrzačení, na šiškebab?"
Sulu: "Ke cvičení!"
Riley: "Ale na co?"

Tormolen: "Nech mě být! Nemáš vyšší hodnost ani špičatý uši, tak mě nech na pokoji!"

Tormolen: "Chováme se jako pokrytci. Strkáme nosy do věcí, do kterých nám nic není. Co tady vůbec děláme? Přinášíme jenom bolest! Necháváme chudáky muže a ženy zmrznout na cizích planetách. Co vůbec ve vesmíru děláme? Dobro? Jaké dobro? Znečišťujeme ho, ničíme ho. Nemáme tady vůbec co pohledávat! Kdyby měl člověk létat, měl by křídla. Kdyby měl žít ve vesmíru, nemusel by dýchat vzduch. Nepotřeboval by systémy na podporu života! My sem nepatříme. Není to naše. Není to naše. Ničení které jsem viděl... nepatříme sem. Já sem nepatřím. Zemřelo tam šest lidí, proč bych měl žít zrovna já?"

Chapel: "Je mrtvý, doktore."

Sulu: "Nevím jestli je to tou planetou, nebo tím co se stalo Joeovi, ale příšerně se mi potěj ruce."

McCoy: "Dostal jsem se k němu včas. Ten muž by měl žít. Ale podle mě se mu už nechtělo."

Riley: "Nemějte strach, O'Riley je zde! Jeden Ir vydá za deset tisíc takových!"

Riley: "Řeknu vám, co bylo jeho chybou. Nenarodil se jako Ir, chlapec!"

Sulu: "Richelieu, braň se! Stát, ani krok - už neunikneš! Buď tento les opustíš zkrvavený, nebo s mou krví na svém kordu!"

Uhura: "Pane, podlaží dvě chodba tři hlásí výtržnost. Pan Sulu honí členy posádky... s kordem!"

Sulu: "Ochráním tě, krásná paní!"
Uhura: "Děkuju, nechci!"

Spock: "Odneste d'Artagnana na ošetřovnu!"

Riley: "A nyní pozor. Mluví k vám váš kapitán. Chtěl bych zdvojnásobit porce zmrzliny pro celou posádku. A teď vám váš kapitán zazpívá svou oblíbenou starou irskou píseň. Pojď se mnou Kathleen, já rád tě mám..."

Riley: "Poručíku Uhuro! Přerušila jste mou píseň! Je mi to líto, ale večer nedostanete žádnou zmrzlinu."

Chapel: "Miluji vás, pane Spocku. Vás, lidského pana Spocka. I vulkanského pana Spocka."

Spock: "Mým úkolem je... Mým úkolem je, abych...pozdě. Pozdě. Je mi líto...Dva... dva. Čtyři. Šest. Šest krát šest...šest...krát...šest..."

Kirk: "Scotty!"
Scott: "Zákony fyziky nezměním. Potřebuju na to aspoň třicet minut."

Kirk: "Tahle loď... já dávám, ona bere. Nedovolí mi vlastní život. Musím žít ten její. Mám krásnou pobočnici, všiml jste si jí, pane Spocku? Vy si jí můžete všímat. Kapitán nesmí..."

Spock: "Jsme tři dny v minulosti. Musíme ty tři dny znovu prožít."
Kirk: "Tyhle poslední tři dny už ne."