Scénář Theodore Sturgeon
Režie Robert Sparr
Hudba Gerald Fried

Hvězdné datum 3025.3: Enterprise už je dlouho na cestě a posádka je unavená. Kapitán Kirk rozhodne využít k rekreaci nedalekou, neobydlenou a pohostinně vyhlížející planetu. Vytoužený odpočinek se však brzy mění v noční můru, protože na planetě se začnou zjevovat až děsivě hmatatelné přízraky.

---

---

 Původní Sturgeonův příběh klade důraz na technické a společenské aspekty všedního života budoucnosti. Sulu měl například na vyhodnocování vzorků skládací mikroskop a rekreanti si uspořádali taneční zábavu za pomoci kapesní hi-fi soustavy.
V původním námětu se neobjeví žádný "správce parku" - automatická zábavní planeta byla naprogramována už před tisíci lety a přežila své stavitele. Kirk její záhady odhalí sám - začne přemýšlet nad tím, jak to celé funguje, a planeta mu v reakci na to promítne návod k použití.
Jeden z členů výsadku je vášnivý milovník cirkusu a zhmotní si celý cirkusový stan.
Jedním z nejzajímavějších momentů Sturgeonova původního příběhu byl okamžik, kdy si planeta začala brát energii z Enterprise - nastal neočekávaný výpadek motorů, loď se z oběžné dráhy propadla do atmosféry a skrz okna do nitra lodi začalo pronikat denní světlo.
Plánována byla i scéna, kde zabitého McCoye vtahují pod povrch jakási mechanická chapadla.
Celkově byl původní námět poněkud hororovější než konečná epizoda a zajímavým způsobem vyjadřoval zrůdnost dnešní odlidštěné mašinérie "strojů na zábavu".

 Příběh byl často upravován ještě během natáčení. Gene Roddenberry si prostě sedl pod strom a přepisoval a přepisoval...

 Kirk v epizodě Miri konstatuje, že si nikdy nezačíná se staršími ženami. Je snad důvodem právě jeho dávná láska Ruth, která v tehdejší době musela být zcela jistě o pěkných pár let starší než mladý kadet Kirk? Vztah s ní musel být pro Jima pravděpodobně dost hořkosladkou zkušeností, jak už to v takových situacích bývá.

 Angela Martine, která v Balance of terror přišla o manžela těsně před svatbou, se v této epizodě objevuje znovu a zdá se, že se pokouší o vztah s mladým vědátorem Rodriguezem. Kirk ji v originále v jedné scéně oslovuje jménem Tellerová, jako kdyby byla mezitím ještě jednou vdaná. Konec konců proč ne - ale být Rodriguezem, dávám si v tom případě celkem pozor.
Reálné vysvětlení je však jednodušší: žena se podle scénáře jmenuje Mary Teller a představitelka Angely, Barbara Baldavin, do této role byla obsazena náhodou. Teprve později si někdo vzpoměl, že už ve Star Treku jednou hrála. Mary tedy byla opravena na Angelu, ale jedna Tellerová se tam někde zatoulala, stejně jako do závěrečných titulků.

 Představitel Finnegana, Bruce Mars, se zhostil své role s takovým elánem a nadšením, že si mnozí diváci přáli, aby se Kirk v některé z budoucích epizod se zlomyslným spolužákem setkal tváří v tvář. Nestalo se tak; je ostatně dost dobře možné, že byl mladý Finnegan se svou povahou z Akademie vyloučen a vůbec se do Flotily nedostal. Bruce Mars si ale ve Star Treku zahrál ještě jednou - maličkou roli policisty z dvacátého století v epizodě Assignment: Earth.

 Tato epizoda nade vší pochybnost inspirovala film Westworld z roku 1973, který také vypráví o zábavním parku obsazeném roboty.

 Epizoda byla z větší části natáčena na soukromém pozemku poblíž Los Angeles, označovaném jako "Afrika v USA". Tento pozemek byl filmaři šedesátých let velmi oblíben. Tvůrci Star Treku si ho dotvořili k obrazu mimozemské planety tím, že po něm roztrousili exotické rostliny a jakési nedefinovatelné objekty. Kmeny některých stromů dokonce namalovali na červeno.

 Theodore Sturgeon (vlastním jménem Edward Hamilton Waldo) patřil k nejpopulárnějším sci-fi autorům v USA první poloviny století - jedním z hlavních spisovatelů "zlatého věku". Ve Star Treku má na svědomí ještě epizodu Amok time z druhé řady.

 Proč si planeta brala energii z Enterprise? Mohlo by jít o nějaký způsob automatické platby za návštěvu planety? Ti, pro které byla planeta postavena, by samozřejmě s takovou procedurou byli obeznámeni, ale cestovatele z Enterprise nepochybně řádně zaskočila. Nebo to mohla být porucha, která se u planety během let objevila a zůstala nepovšimnuta Správcem? A nebo je tu ještě jedna možnost: co když to bylo zhmotnění Kirkových věčných obav o bezpečí lodi?

Hvězdné datum 3025.3: Posádka Enterprise je unavená a nutně potřebuje odpočinek. Shodou okolností se poblíž, v oblasti Omikron Delta, nachází nádherná neobydlená planeta, která je svým prostředím pozoruhodně podobná Zemi. Průzkum neodhalil vůbec žádné formy živočišného života ani nic jiného, co by mohlo být nebezpečné. Skvělé místo na dovolenou. Nic nebrání tomu, aby se na planetu transportovaly první skupiny rekreantů.
Brzy se však začnou dít podivné věci. Doktor McCoy vzpomíná na svou oblíbenou dětskou literaturu a vzápětí potká obřího bílého králíka, strachujícího se, že přijde pozdě - a v patách mu pospíchá malá zvědavá holčička. Sulu, známý milovník bojové historie, zase najde pod kamenem historickou střelnou zbraň, starý policejní revolver z dvacátého století. Kostra samozřejmě incident s králíkem hlásí, ale Kirk tomu nevěří ani za mák a považuje to jen za další z McCoyových triků, jak přimět kapitána k aktivnímu odpočinku. Kde by se na planetě bez známek živočišného života vzalo něco na způsob králíka, o děvčátku nemluvě? Je tu sice něco, co by se dalo považovat za obří králičí stopy, ale jejich sledování nepřinese žádný výsledek. Když už je tedy kapitán dole na planetě, aspoň Suluovi zabaví jeho velice hlučnou historickou hračku a zastrčí si ji za opasek. Copak se sluší rušit takový rajský klid? A ostatně... co kdyby se tu přecejen vynořil ten McCoyův králík?

Když však Kirka zčistajasna přepadne jeho bývalý sadistický spolužák Finnegan a Kirkova pobočnice Tonia Barrows ohlásí pokus o znásilnění podivným individuem, které jako by vypadlo z příběhů o donu Juanovi, začne být jasné, že je po legraci. Na téhle planetě se rozhodně něco děje. Mohlo by to snad souviset s těmi podivnými senzory, kterých si dosud nikdo z výsadku nevšiml a které neustále sledují lidi z Enterprise ze všech koutů? Zdá se, jako by se na této planetě plnily lidem představy: McCoy si vybavil Alenku v říši divů a vzápětí se setkal s bílým králíkem. Tonia zase přemýšlela o tom, že v takové rajské krajině dívka nepotřebuje už nic víc než nějakého dona Juana - a vzápětí byla přepadena zvrhlíkem ve středověkém kostýmu. A Kirk zase vzpomínal na toho lumpa Finnegana, ze kterého po celá studia toužil vymlátit i to, co v něm nikdy nebylo.

Kirk se vydá hledat Sulua, který pronásledoval Toniina násilníka. Cestou se mu však vybaví jedna krásná vzpomínka z minulosti - a náhle ta vzpomínka stojí před ním. Největší láska jeho studentského života, jeho dávná přítelkyně a milenka Ruth. Kirk už vážně neví, jestli sní nebo bdí, na chvilku se oddává překrásným vzpomínkám a nevnímá svět kolem sebe. Nepříjemným probuzením je pro něj teprve Spockovo hlášení, že cosi pod povrchem planety odčerpává energii z lodi a tím zároveň blokuje komunikace i přenos. Co se to tu vlastně děje?

McCoy s Toniou čekají na Kirkův návrat a zatím se procházejí po okolí. Tonia je zřejmě milovnice historických dobrodružných románů, protože je toho názoru, že na takovémto místě by dívka měla být oblečena jako princezna. Samozřejmě neujdou ani pár kroků a najdou nádherné bílé šaty. Tonia si je na McCoyovo naléhání vezme, a náš doktor má jediné štěstí, že dívka při oblékání nevidí jeho obličej: dokonalejší výraz typu "mlsný kocour nad hrncem smetany" zřejmě tato planeta neviděla od doby, kdy její slunce vzplálo na obloze.
V tu chvíli McCoyovi volá mladý vědec Esteban Rodriguez, který dostal od Kirka za úkol shromáždit všechny lidi na jednom místě. Stačí ještě McCoyovi předat vzkaz, aby se všichni setkali na paloučku - signál se však náhle odmlčí, zřejmě porucha. Ostatně i kdyby k poruše nedošlo, Esteban má teď vlastní problémy: pár kroků od něj a jeho kolegyně Angely Martine se právě objevil tygr. Že by právě někdo z nich myslel na klasickou báseň Williama Blakea?

Kirk odmítne Spockovu nabídku na vyslání ozbrojené jednotky - konec konců, všichni na planetě mají vlastní phasery a není potřeba nikoho dalšího uvádět do nebezpečí. Vzápětí kapitán narazí na Sulua, který utíká a prohlašuje, že ho honí samuraj. To by konec konců nebylo nic až tak zvláštního - když je někde tygr a Finnegan a Ruth a don Juan a bílý králík, proč by tam, u všech všudy, nemohl být i samuraj. Horší je, že když se ho Sulu pokoušel zastřelit, zjistil, že jeho phaser nefunguje. Kirk se pokusí vystřelit ze svého a zjistí, že nefunguje ani ten. Takže jsou bezbranní... a komunikátory skoro nefungují.
Zřejmě to však bude opravdu planeta splněných přání, protože odpověď na zoufalou situaci na sebe nedá dlouho čekat: na nedalekém vršku se kdosi materializuje v záři přenosového paprsku. Je to pan Spock - se stále klesající úrovní energie mohl stihnout už jen jeden přenos a proto raději navzdory Kirkovým rozkazům přenesl sebe dolů, než aby se snažil někoho dostat nahoru. Tady dole bude rozhodně užitečnější, v tom mu Kirk musí dát za pravdu.
A vtom kdesi blízko zazní tygří řev. Kirk s ostatními raději co nejrychleji zamíří zpět na palouk.

McCoy se však již Kirkova návratu nedočká: žerty o rytířích a krásných dámách se mu stanou osudné. Odkudsi se vyřítí rytíř na koni a rozjede se přímo proti McCoyovi. Doktor je však přesvědčen, že je to pouze iluze a statečně stojí na místě - až do okamžiku, kdy ho rytíř nabodne na kopí.
Kirk, Spock a Sulu se právě v tom okamžiku dostanou k paloučku. Spock chce rytíře sestřelit z koně, ale Kirk ho odstrčí, vytasí Suluův revolver a několika dobře mířenými ranami těžkooděnce sundá. Teď už je zřejmé, že to, co na této planetě lidem hrozí, nejsou zdaleka jen iluze. McCoy je mrtev.
To, co ho zabilo, ale také nikdy nebylo živé. Uvnitř brnění je jen biomechanická figurína z primitivní organické tkáně, stavbou podobné umělým tkáňovým materiálům pro transplantace. A je to víceméně tatáž látka, která je základem všech zdejších rostlin a která pravděpodobně byla i Finneganem, Ruth nebo Rodriguezovým tygrem.
A nebo tím pilotem japonského letadla, které právě při náletu zabilo Estebanovu přítelkyni Angelu.

Zatímco lidé z Enterprise zděšeně diskutují o tom, co se stalo, rytíř i McCoy nenadále zmizí. Spock uvažuje, co se to tu vlastně děje, a napadne ho jedna velmi zajímavá a poměrně pravděpodobná možnost. Zeptá se Kirka, na co přesně myslel, když se objevily jeho vidiny. Kirk odpoví, že myslel na Finnegana - a hop, Finnegan je tu. Kirk, na kterého už je toho opravdu až až, se navzdory Spockovým námitkám vrhne za ním, odhodlán vymlátit z něj vysvětlení.

Finnegan je skvělý rvář a navíc je mu pořád dvacet, jako když býval ještě na Akademii. Kirk je naproti tomu už skoro ve středním věku. Kirk tedy dostane pořádně za uši, ale nakonec přecejen zvítězí. V té chvíli ho teprve dostihne Spock - a Kirk konečně přijde na to, o co tu vlastně jde. Celou tu dobu od časů na Akademii si Kirk přál zmlátit Finnegana... a konečně se mu to povedlo. Na téhle planetě se lidem splňují jejich představy, ať už příjemné nebo smrtící. To znamená, že je třeba přestat myslet!
Kirk a Spock rychle vyrazí zpět k paloučku, kde čekají ostatní. Dorazí právě včas, aby zahnali na útěk Toniina romantického násilníka (důkaz toho, že sexuální představy člověka neopouštějí ani v době, kdy truchlí kvůli smrti bližního). Kirk všechny postaví do pozoru: nemyslet, nemluvit, nedýchat, vyprázdnit mysl! Zbývá už jen zavelet vlevo v bok, pochodem v chod - ostatně, na vyprázdnění mozku stěží může být něco lepšího než pořadová cvičení.
Vojenskou idylku naruší příchod staršího muže v černém zdobeném rouchu. Představí se jako správce zdejšího zábavního parku. Vypadá celkem pobaveně, ale omluví se a hned se pustí do vysvětlování: teprve teď mu došlo, že lidé z Enterprise vlastně vůbec nic nechápou. Planeta je vlastně jeden velký zábavní park, postavený tak, aby splňoval všechna přání návštěvníků. Kirk samozřejmě neshledává nic zábavného na tom, že dva členové jeho posádky jsou mrtvi - ale vyjde najevo, že mrtvi nejsou a vlastně ani pořádně nebyli. Dole, pod povrchem planety, jsou skryty fantastické stroje, které dokáží v okamžiku vyrobit naprosto cokoliv a postarat se o jakoukoliv lidskou i nelidskou potřebu. Oprava smrtelně poškozeného lidského těla je pro takové stroje skutečně triviálním úkonem - stejně jako výroba těla zcela nového. To dokazují dvě půvabné rigelské tanečnice, které k Toniinu nemalému rozladění doprovázejí zčistajasna se objevivšího McCoye.
Kirk ve světle toho všeho přijme Správcovu nabídku, aby využil zábavní park pro své lidi. Sám se ale chce vrátit na loď, protože už si dovolené užil až nad hlavu. Když se však mezi stromy objeví přicházející Ruth, změní názor. Proč by se ještě den či dva nemohl oddávat vzpomínkám, zvlášť když jsou tak dokonalé i po fyzické stránce...

Spock: "Doktor McCoy má pravdu. Po tom, co má tato loď v posledních třech měsících za sebou, tu všichni potřebují odpočinek. Mne vyjímaje, ovšem."

McCoy o Kirkovi: "Vy máte svoje problémy a já taky své, ale on má naše plus svoje plus všech, co jsou s námi na lodi."

Alenka: "Promiňte pane, neviděl jste tady trochu většího bílého králíka ve žluté vestičce a s bílými rukavicemi?"

Spock: "Tohle jsem našel v záznamech doktora McCoye. Na palubě máme muže, který vykazuje známky stresu a vyčerpání. Reakční doba až o dvanáct procent nižší, rychlost asociace tři pod normou."
Kirk: "To je hodně málo."
Spock: "Začíná být vznětlivý, popudlivý a odmítá nastoupit na odpočinek a zotavenou."
Kirk: "Hm."
Spock: "Na to má sice právo, ale zjistili jsme..."
Kirk: "Práva člena posádky končí tam, kde začíná bezpečnost lodi. Nastoupí dovolenou na můj příkaz. Kdo to je?"
Spock: "James Kirk. Bavte se, kapitáne."

Kirk: "Ty sleduj králíka, já se postarám o to děvče."

Rodriguez: "Před chvílí jsem viděl ptáky, pane. Celé hejno."
Kirk: "Nerad ptáky, pane Rodriguezi?"

Tonia Barrows: "Dobře, ale zůstaňte kde jste. A zavřít oči!"
McCoy: "Milé děvče, jsem doktor - a když se dívám, tak jen služebně."

Spock: "Nemohly by to být halucinace?"
Kirk: "Jedna ta halucinace mě srazila ranou do čelisti."
Spock: "To zní jako bolestná realita."

Sulu: "Kapitáne! Kryjte se! Jde po mě samuraj!"

Finnegan: "Hej Jimíku! Vidím, že sis přived posily!"

Kirk: "Do pozoru! Nemluvit! Nedýchat! Stát! Nemyslet!"

Sulu: "Jste očividně tak pokročilí a stále si hrajete?"
Kirk: "Ano, hrají, pane Sulu. Čím pokročilejší mysl, tím větší potřeba jednodušší zábavy."